Většinou ho vídáte buď zamyšleného na volejbalové lavičce, nebo ve škole za katedrou. Volejbalový matador Josef Herclík letos oslavil šedesáté narozeniny a okolo tohoto sportu se pohybuje už přes čtyřicet let. „Letos mi udělala radost dcera Jarka, která mne díky svému synovi udělala dědečkem,“ přiznává čerstvý šedesátník.

Na volejbal byl přiveden ve 14 letech do nově vzniklého oddílu volejbalu TJ Spartak Děčín. Zde hrál od okresního přeboru mužů až po KP do roku 1969. V té době zásluhou Zděnka Malého (i trenér reprezentace) začal trénovat, nejprve začínající chlapce a později po absolvování kurzu trenéra 3. třídy v Nymburku přešel k dorostencům, které dotáhl až do špičky krajského přeboru. „Trenéřině se věnuji již 42 let,“ prozradil Herclík.

Mezitím si odskočil po promoci na VŠ do Dukly Jaroměř, kde absolvoval základní vojenskou službu. Po návratu do Děčína vytvořil družstvo patnáctiletých chlapců, které dotáhl z okresu až do dorostenecké ligy. Na dva roky zaskočil k ženám ve 2. lize Slávia Děčín, kde poznal svoji manželku Jaroslavu. Do roku 1988 trénoval dorostence a žáky ve Spartaku Děčín a získal několik krajských přeborníků.

„Volejbal je bezkontaktní sport a dává prakticky stejnou šanci všem. Je to sport, kde rozhoduje parta, spolupráce a byl vždy fér. Bohužel poslední dobou je jako mnoho podobných sportů na ústupu. Je náročný na pohyb, techniku, ale i na myšlení a hlavně poměrně dlouho trvá než může jedinec hrát zápasy. Dnes je v módě spíš agresivita, osobní a úpolové sporty a největším problémem je pohodlnost dětí, přílišný rozptyl aktivit, ale bohužel i finanční náročnost sportu jako takového,“ promlouvá o tomto sportu Josef Herclík.

V roce 1988 založil kroužek volejbalu pro ročníky 1981 a mladší (vlastně kvůli své tehdy pětileté dceři) a v roce 1991 po rozpadu TJ Spartak Děčín založil Volejbalový sportovní klub Spartak Děčín (VSK Spartak Děčín), kde působí dodnes.

Úspěchů už zažil Josef Herclík se svým týmem několik. „Každé vítězství je úspěch, samozřejmě bych jmenoval třetí místo kadetek v ČR v roce 2000, druhé místo žákyň v ČR 2005. Vážím si i vítězství na Olympiádě dětí a mládeže 2005, ale i vítězství v ČP kadetek 1999 a řada druhých a třetích míst v ČP, ale cenné je i to, že přitáhnete děti ke sportu a pak je potkáváte na akcích a nemusí to být jen vrcholový sport,“ vysvětluje děčínský volejbalový trenér. Navíc je Herclík krajským metodikem volejbalového svazu a trenérem krajského výběru děvčat.

Od roku 1997 se hraje v Děčíně pravidelně liga juniorek a kadetek a přes odchody hráček do středisek si zahrál 3x i extraligu. Prakticky na dlouhou dobu ovládl všechny kategorie děvčat v krajských žebříčcích. Přesto jsou podmínky v Děčíně doslova tristní. „Nechci si stěžovat, ale málo tělocvičen, venkovní hřiště skoro neexistují, finančně pomáhá město a zdánlivě vysoká částka stačí tak na tělocvičny, a to trénujeme až třikrát méně než soupeři, o centrech ani nemluvě. Nikdy jsme neměli klubovnu ani zázemí. A rád bych oznámil všem, kteří tvrdí, že jsem profesionál, že pracuji v Děčíně ve volejbale zadarmo,“ důrazně tvrdí Herclík.

Uplynulá sezóna byla nakonec poměrně úspěšná, přes problémy s tělocvičnami, penězi, ale i souběhu akcí hráček se školou. Juniorky postoupily do mezibaráže o extraligu, kde skončily čtvrté a obhájily pozic i nejlepšího družstva v ústecké oblasti této kategorie. Kadetky jasně zvítězily v oblasti i baráži o ligu, ale většina z nich hrála za juniorky. Vynikající bylo i druhé místo v ČP kadetek, kde startovala i extraligová družstva,“ ohodnotil uplynulý ročník Herclík.

Ještě je potřeba podotknout, že starší žákyně skončily páté v ČP Nadějí, mladší žákyně se staly přebornicemi oblasti, minivolejbalistky získaly první a třetí místo v oblasti. Herclík vychoval také úspěšné hráčky, které už nepůsobí pod jeho vedením. „Mezi mé odchovankyně patří současné reprezentantky Lucie Múhlsteinová, která hraje klasický volejbal a Michaela Vorlová, která hraje beach,“ poznamenal.

Co nového lze čekat od volejbalu v Děčíně v nadcházející sezóně? „Nastávající sezóna bude opět problematická, v Děčíně je prostě málo tělocvičen a v porovnání s republikou i krajem jsou nejdražší. Máme přihlášeny ligy juniorek a kadetek, i když nad kadetkami je opět velký otazník. V oblasti pak starší žákyně, mladší žákyně a zatím dvě družstva minivolejbalu.

Základním cílem je udržet postavení děčínského volejbalu alespoň tam, kde je,“ uvedl zkušený trenér hlavní cíle do další sezóny.
Josef Herclík si najde koníčky i mimo volejbal. „Rád čtu, velkým koníčkem je i moje povolání, kdy učím matematiku a fyziku. Práce s dětmi je prostě fajn, i když se poslední dobou nějak málo umí poděkovat. Teď mě čeká nový koníček, 3. srpna mi bylo 60 a jsem od srpna také dědečkem. Dcera Jarka, která je vlastně všeho příčinou, porodila syna Honzíka 27. července v Hradci Králové. Tak kdo ví, co bude dál,“ s úsměvem prozradil Herclík.

K 60. narozeninám byl Herclík oceněn nejvyšším volejbalovým oceněním - medaile Ing. Vladimíra Spirita a přijetím v Senátu ČR.

„Na závěr bych rád poděkoval všem, kteří to vedle mě během těch let vydrželi, někdo déle, někdo krátce, ale všichni zanechali stopu. Hlavně bych chtěl poděkovat své ženě Jarušce, bez které by to prostě nešlo, nejprve trénovala se mnou, při nástupu dětí na VŠ pak přibrala práci, abych já mohl dále trénovat a děti studovat,“ dodal závěrem Josef Herclík.