Děčínský Jakub Rulf už ale aktuálně závodí hlavně na horském kole. Velké výsledky už honit nechce. „Snažím se objet hodně závodů. Ale jen na amatérské úrovni,“ přiznal šestadvacetiletý zeměměřič.

Jakube, proč už se tolik nevěnujete jednokolce?
Tuhle otázku slýchám často. Je to poměrně jednoduché. Koníčků mám spoustu a každý z nich jsem vždy dělal pro radost a zábavu. Momentálně mě více baví klasická horská cyklistika. Upřímně řečeno je to nejspíše tím, že je to rychlejší, dravější, člověk toho ujede za kratší dobu daleko více, a tím pádem dojede dál. A samozřejmě dostupnost amatérských závodů v lokalitě je také nesrovnatelně větší.

V roce 2014 jste například zazářil s jednokolkou na MS v Montrealu. Jak na tu dobu vzpomínáte?
Já myslím, že ani tak nešlo o to, kde jsem zrovna závodil, těch míst jsem navštívil opravdu mnoho, a tím pádem jsem toho i mnoho zažil. Už od samého začátku jsem si to hodně užíval. No a samozřejmě využiji každou příležitost se zase někam vydat a znova se setkat s těmi skvělými lidmi, kteří tento sport dělají.

Nedalo se díky jednokolce vydělat?
Abych byl upřímný, myslím že ne. Jedná se o nekomerční sport, který u nás není natolik rozšířený. Není jednoduché sehnat sponzory, aby byl dostatek financí na závody, natož aby nějaké zbyly! Samozřejmě se dají dělat různá exhibiční vystoupení a podobné věci, to by byl ale ovšem spíše přivýdělek. A mně osobně není tak úplně vlastní se sám předvádět před velkým davem lidí. Cyklistiku obecně dělám také kvůli klidu a neustálému pohybu v přírodě.

Často vidím na Facebooku vaše fotky na kole. Absolvujete nějaké závody?
Ano, samozřejmě! Objíždím závody horských kol se svým strýcem a jeho dětmi, které jsou mimochodem velice nadějnými jezdci. Snažíme se o co nejvíce odjetých závodů ze seriálů Peklo severu a Ústecký MTB cup. Já ovšem pouze na amatérská úrovni, těm leadrům se nemůžu rovnat. To už prostě nedoženu. Ale o to více si to užívám a vychutnávám. I když mnohdy trpím, prostě mě to baví!

Čím se živíte?
Jsem technik v místní geodetické firmě. Díky častému pohybu venku a možnosti dostat se na zajímavá místa jsem s touto prací spokojen.

Sledujete úroveň našich závodníků na jednokolkách?
Abych se přiznal, moc to nesleduji, ale samozřejmě mám nějaké podvědomí o tom, co se kde děje. Máme například velice dobrého trialistu Honzu Řeháčka. V Brně funguje dokonce jednokolkařská škola a pořádají tam každý rok závody. Podobné je to i v Praze.

Uvažoval byste o návratu na jednokolku v takovém rozsahu, jako tomu bylo třeba před čtyřmi lety?
Určitě mám v plánu nějaké závody ještě odjet. Letos se doufám vypravím na Salzkammergut Trophy do Rakouska. Chtěl bych jet závod jak na jednokolce, tak i na kole. Mám tam odtud již osm trofejí. Upřímně si ale nemyslím, že by do mé sbírky přibyla nějaká další. Možnost návratu tu je, prakticky mi v tom nic nebrání. Těch nejlepších výsledků už jsem ale dosáhl a nevěřím, že by se to povedlo znova. I když by bylo fajn zase něco vyhrát. To by se asi líbilo každému, ne? (smích).