Děčínský triatlon hlásí další fenomenální úspěch. Devatenáctiletý Jan Pacina si díky vítězství na prestižním Xterra World Tour v Prachaticích, v kategorii juniorů, zajistil účast na mistrovství světa. „Co je teď mým cílem? Sehnat sponzora, abych na mistrovství vůbec mohl odcestovat," přiznává.
Honzo, můžete nám ještě přiblížit, jak vůbec vypadala vaše příprava na důležitý závod v Prachaticích?
Příprava začala v lednu. Oslovil mě kamarád Daniel Trýzna, atlet z Dukly Praha, jestli bych s ním nezačal běhat. Díky němu jsem se vypracoval a v triatlonu se mi to hodně hodilo. Na plavání jsem pracoval celou zimu a po malých krůčkách jsem se zlepšoval. Díky dalšímu kamarádovi Vaškovi Culkovi z KL-Sport Děčín, který mi nabídl konzultace a trénování na kole, se mi podařilo od loňského roku hodně posunout. Oba trenéři mě vedli k jedinému, a to připravit se na Světový pohár.
Nakonec jste celý závod vyhrál. Jak vlastně vše probíhalo?
Na startovní listině bylo sedm jmen. Před závodem jsem byl hodně nervózní, ale při startovním výstřelu a skoku do vody jsem se uklidnil
a plaval jsem si své tempo. Po plavecké části jsem byl v polovině startovního pole, z čehož jsem neměl moc dobrý pocit. Ale přišlo kolo, má nejoblíbenější disciplína. Trať mi sice moc nevyhovovala, přesto se mi jelo moc dobře a pomalu jsem se propracovával dopředu. Návštěva druhého depa mě hodně motivovala. Všude bylo spoustu fanoušků, kteří povzbuzovali. Celý běh jsem se hodně trápil a braly mě křeče. Po proběhu do druhého kola mi táta hlásil ztrátu dvaceti sekund na prvního.
Před prudkým stoupáním
v polovině okruhu jsem ho stáhl, pak mi došla šťáva a já se do cíle protrápil.
Jaké byly vaše bezprostřední pocity po skončení závodu?
Měl jsem samozřejmě skvělý pocit. I když jsem si pořád myslel, že mám druhé místo. Seděl jsem na lavičce za cílovou bránou a užíval jsem si pocit euforie.
Opravdu? Co se stalo, že jste vlastně nevěděl, jak jste na tom?
Když jsem dobíhal, viděl jsem před sebou mladého závodníka a myslel si, že je to junior. Pak se ale ukázalo, že startoval ve starší kategorii.
Pak už tedy bylo vše v pořádku, že?
Večer bylo vyhlášení vítězů a tam mě hlásili jako prvního juniora. Celou dobu jsem si myslel, že jsem druhý, a najednou ten nejvyšší post. Doma při zkoumání výsledků jsem zjistil, že můj čas by stačil na třetí místo v kategorii 20 až 25 let. To mi udělalo také ohromnou radost.
Nyní vás tedy čeká MS Xterra Hawaai. Kdy se akce koná a jak se na ní připravujete?
Hlavní přípravou je pro mě shánění sponzorů, bez kterých je pro mě cesta na Hawaii nemožná. Závod se uskuteční 27. října na ostrově Mauii. Celková závodní příprava je asi stejná jako na každý jiný závod. Jen je k tomu připojený sen stát se mistrem světa.
Jak finančně náročná bude příprava, cesta a hlavně samotný závod?
Sám si nejsem schopný si cestu zaplatit. Po důkladném přepočítání jsem se dostal na částku 80 000 Kč, která by mi měla pokrýt veškeré náklady na cestu, ubytování a startovné. Závod sám si ani nedokážu představit. Plavání v moři bude něco šíleného, když budou vlny. Kolo má převýšení tři tisíce metrů na třicet kilometrů. A to vše v ukrutném vedru. Jsem zvědavý, jak to zvládnu. Poslední disciplínou je desetikilometrový běh, na který si celkem věřím.
Jaké cíle si na tento závod dáváte?
To je jasné, že ty nejvyšší (smích). Pokusím se porvat
o titul, i když to bude hodně náročné. Byl bych spokojený, pokud bych závod dokončil do pátého místa.
Bude na závodě MS ještě nějaký český závodník?
Určitě pojede Helena Erbenová, nejlepší triatlonistka
u nás, ale i ve světě. Pokud vím, tak Franta Bulava, který se umístil na druhém místě v kategorii 40-50 let. A z kategorie Man Ellite je to Jan Kubíček. To jsou předběžná jména,
o kterých vím že asi pojedou.
