Minulý rok zažil opravdu fantastickou sezónu. Možná i nejlepší v životě. Benešovský biker Milan Myšík, který se narodil v Děčíně, se těšil i na letošní závodnický program. Dočkal se však jenom únorových závodů v Itálii. Pandemie koronaviru a s ní spojená opatření mu další závody zatrhla. Sportovní svět se ale probouzí k životu, Myšík už vyhlíží první odložené závody.

„Závody mě samozřejmě chyběli, ale asi mě nechybělo to balení a cestování. Karanténu jsem nijak nevnímal. Hodně jsem trénoval,“ poznamenal v rozhovoru pro Týdeník Děčínsko.

Milane, letošní sezóna je značně ovlivněna šířením koronaviru. Stihl jste vůbec nějaký závod?
Sezónu jsem začal v únoru. Po slavnostním vyhlášení ankety Deníku jsem zamířil do Itálie. Bylo to tam několik jezdců z nejlepší světové dvacítky a já si dojel pro desáté místo. Skvělý start. Ovšem to jsem ještě netušil, že to na dlouho dobu bude poslední.

V Itálii jste tedy byl těsně před vypuknutím pandemie. Jak to bylo dál?
Měli jsme být v Itálii tři týdny, ale o týden jsme to museli zkrátit. Byli jsme v části Ligurie, takže to bylo daleko od ohnisek. Vrátili jsme se domů a já hledal řešení, kam jet trénovat, aby tam nehrozilo uzavření hranic. Den poté následoval odlet do Portugalska.

Jenže vzápětí už se pomalu zavírali hranice. To jste měl asi co dělat, abyste to stihli nazpátek, ne?
V Portugalsku jsme byli týden. Netušil jsem, že se to všechno bude tak rychle omezovat. Návrat byl hektický. Doletěli jsme do Berlína, na českých hranicích jsme byli v deset večer. A o půlnoci se zavíraly. Takže to bylo skoro za minutu dvanáct (smích). V Petrovicích nám změřili teplotu, nic víc.

Pak už přicházely zprávy o zrušených závodech.
Přesně tak. Zrušily se tři závody světového poháru, pět se jich posunulo na podzim. Víme už termíny českých závodů. Chtěl jsem jet také evropskou sérii. Tam to bohužel vypadá, že bude celá zrušena.

Vy jste zažil výborný rok 2019. Co se změnilo k lepšímu?
Musím říct, že to byla asi moje nejlepší sezóna. Vyhrál jsem třeba evropskou sérii, to byl opravdu obrovský úspěch. Bylo za tím několik faktorů.

Buďte prosím konkrétní.
Na podzim 2018 jsem chtěl s kolem skončit, jezdil jsem stále ten svůj průměr. Plácl jsem si ale s jedním trenérem z Prahy. Má zkušenosti s reprezentací dráhové cyklistiky, má za sebou kluky z pražské Dukly, BMX reprezentaci a mnoho dalších atletů. Když se to rozneslo, zkusili to u něj další tři „enduristi.“ Ale jim trénink nesedl, mě to naopak hodně pomohlo. Trénoval jsem úplně jinak, bylo tam hodně nových prvků, s trenérem je výborná komunikace. Sedlo si to a přineslo to své výsledky.

A další faktory?
V lednu 2019 jsem po šesti letech úspěšně ukončil vysokou školu. Nebudeme si nic nalhávat, v hlavě mi to odpadlo a to při závodech také pomůže. Vliv na mě měla také práce u táty v obchodě. Člověk se při tom báječně uvolní a úplně vypne od závodů a okolního stresu. Dělá, co ho baví a čemu nějak rozumí. Ještě bych se vrátil k tréninkům.

Určitě, povídejte.
Chtěl jsem říct, že předešlé tréninky nebyly špatné, ale tak nějak jsem cítil, že to prostě chce změnu. Když nepřijde změna, asi se neposunu dál. Najednou jsem zajel dobře 90% závodů, za celou sezónu jsem měl dva slabší měsíce.

Ještě bych si dovolil přidat jeden malý důvod vaší dobré sezóny. Vyhýbala se vám zranění, je to tak?
Máte asi pravdu. Nic velkého se mi nestalo, ale to už platí od roku 2018. Pádům se nevyhnete, padají úplně všichni. Ale je znát, když se zraníte a pak třeba tři týdny nemůžete nic dělat. Vypadnete z rytmu.

Minulý rok jste úspěšně dokončil studium na vysoké škole. Nechybí vám to?
Nooo…(smích). Moc mě to nelákalo, ale po promocích jsem si říkal, že bych se ještě možná hecnul. Ale má přítelkyně mě usměrnila (smích). Přeci jen šest let studia je dlouhá doba. Kdybych ještě studoval, musela by práce, nebo kolo na vedlejší kolej. Takže další studium už asi ne.

Jste zase o rok starší, jak je na tom vaše tělo. Drží pohromadě?
Myslím si, že jsem zdravotně v pohodě. Občas mě píchne v zádech, spodní bedra. Ale to se se mnou táhne už od střední školy. Perfektně se o mě stará Petr Toncar z Děčína. Nebýt jeho, tak už asi ani nejezdím. Když mám nějakou prekérku, zvednu telefon a hned je připravený. Více dbám na regeneraci. Takže nějaké sauny, masáže. Je potřeba se svalům věnovat.

Ovlivnila vás opatření v souvislosti s vládními opatřeními? Karanténa, roušky.
Pokud budu upřímný, tak mě to nijak nepoznamenalo. Trénoval jsem normálně dál. Je pravda, že člověk nevěděl, co bude. Bylo to trochu psychicky náročné. Pokud jsem přejížděl město, nasadil jsem si šátek, aby někdo neměl řeči. V lese jsem se nemohl nakazit, tam jsem šátek neměl.

Opatření vlády se ale pomalu uvolňují. Jako sportovec jste určitě rád.
Já na to, co se tady děje, mám svůj, trochu radikální názor. Ale samozřejmě jsem rád, že se to uvolnilo. Už jsem dokonce stihl dvě sportovní akce.

Jaké?
V Koutech nad Desnou proběhlo reprezentační soustředění. Je pravda, že oproti ostatním klukům, byly moje časy nic moc. Ale taky jsem to nejel na hranu, jen tam jsem se vezl. O víkendu 13. a 14. června jsem vyhrál první závod české enduro série na Klínovci, kde byla obrovská konkurence, protože se jednalo o kvalifikační závod na mistrovství světa i světový pohár 2021. Takže dobrý start.

Chyběly vám závody. Vím, že rád cestujete.
To víte, že mě závody chybí. Co mi nechybí, je balení na závody a veškeré přípravy. Za ty dva měsíce jsem se v tomhle dostal do útlumu (smích). Když si vzpomenu, jak se mi nechtělo balit na to soustředění v Koutech (smích). Ale jinak určitě, závodění, prestiž, adrenalin to mě opravdu scházelo.

Po tak dlouhé pauze by nemělo být problém s motivací.
To určitě ne. Jenom minulý rok jsem měl dva slabé měsíce. A to byl právě červen a červenec. Je možné, že tohle období nebude nic moc. Ale rozhodně chci dál vyhrávat, to je jasné.

Asi se shodneme, že minulá, velmi úspěšná sezóna vás hodně nabila, ne?
Má to dvě stránky pohledu. Když se ohlédnu za posledním rokem, tak si řeknu jo, jdi do toho, křivka má stále více stoupající tendenci. Na druhou stranu úspěchy na českém poli neovlivní mé sponzory. Pokud budu v Češku první, nebo pátý, přijde mi, že sponzorům je to jedno. Musím plnit jiné požadavky, to je zajímá. Ale pauza už byla dlouhá, mám chuť, to určitě.

Zmínil jste sponzory. Ovlivnila pandemie koronaviru váš rozpočet?
Nějaké změny tam jsou. U některých sponzorů je to ponížení o padesát procent. Ale zase jsem něco sehnal jinde, zkoušel jsem různé dotace, ale to díky pandemii padlo. Pokud si to člověk umí spočítat, vždy je na nějaké hranici, která mu na závodění stačí. Svěťáky mám zaplacené, tam se jen přehodí termíny. Otazníky visí nad evropskou sérií. Zmenšení rozpočtu jsem musel nějak zalepit. Takže jsem oslovil jiné sponzory. U některých čekám na to, až se rozjedou sveťáky. Pak se dodrží sponzorské smlouvy.

Hádám, že budete mít, díky odkladu závodů, hodně nabitý kalendář.
Pevně věřím, že nepřijde druhá vlna koronaviru. Ten program bude opravdu hodně nabitý. Prakticky nebudu mít od července volný víkend. Ještě jsem si nedal dohromady kalendář, ale už to prostě musím připravit.

Mám pocit, že jste také změnil značku kola, je to pravda?
To máte správné informace. Nyní nově jezdím na kanadské značce Norco.

Když jsme si domlouvali rozhovor, napsal jste mi, že máte v současnosti málo času. To jste tak často chodil do práce?
Přesně tak, v době pandemie jsem pomáhal tátovi v obchodě. V dubnu a květnu jsem vypomáhal v Ústí nad Labem, teď zase v Děčín. Byl jsem prostě takový pendler, kde mě bylo potřeba, tam jsem byl. Lidi ve velkém začali nakupovat kola, takže práce bylo hodně. Teď mi začnou závody, tak to budu muset trochu zmírnit. Ale jak už jsem uvedl, ta práce je parádním nástrojem na vyčištění hlavy.

Jaké cíle si kladete v letošní sezóně? Měl byste asi mířit hodně vysoko.
Půjdu prostě závod od závodu. V Česku pro mě bude dobrá jakákoliv bedna. Ta špička je u nás opravdu velmi kvalitní. Na druhou stranu bych chtěl být nejlepším Čechem. Letos máme české mistrovství, pojede se v Klínech. Minulý rok jsem byl českou jedničkou, takže si zase nemohu klást malé cíle. Je pravda, že ostatní kluci budou nadržení a budou mě chtít porazit. Otázkou je, jak to bude ve světě. Nad Evropou visí otazník. Co se týče světové série, chtěl bych se pohybovat v nejlepší čtyřicítce.

MILAN MYŠÍK
• Narodil 23. května 1993 v Děčíně, bydlí v Benešově nad Ploučnicí.
• Jeho největší úspěchy v enduru: Mistr ČR , EWS European champion (mistr Evropy), 3. v Alpine Enduro series, 40. na Světovém poháru v Kanadě.
• Minulý rok dokončil bakalářské studium na Technické univerzitě v Liberci obor rekreologie.
• Za svou jezdeckou kariéru si „užil“ hromadu zranění několik otřesů mozku, třikrát podstoupil operace ramen, přivodil si také zlomeniny různých kostí.
• Jeho motto: Dokud můžu dýchat, tak můžu přidat.