Je tomu tak po sečtení aktuálních soupisek všech kategorií u všech oddílů v kraji. Děčín má kvantitativní nárůst florbalových členů ohromný. Během posledních pěti let svou základnu zvětšil zhruba pětkrát. Před pěti lety měl klub pouze dvě kategorie s zhruba 40 členy a dnes klub čítá přes 200 členů a má deset kategorií.

A to klub disponuje řadou dalších členů, kteří jsou pod florbalovými třídami na ZŠ Dr. Miroslava Tyrše, dále klub zajišťuje vlastní školní florbalové ligy pro 1. a 2. stupeň základních škol, kde vybírá další zájemce.

V počtu samotných ligových kategorií je děčínský klub na celkovém druhém místě společně s Chomutovem za prvním Ústím nad Labem, které má o jednu kategorii více. Florbalový klub se tak stal nejpočetnějším mládežnickým oddílem v Děčíně. Děčín se dostal před daleko početnější města, jako je Ústí nad Labem, Most nebo srovnatelně veliké Teplice a Chomutov. Je nutno podotknout, že rozdíl v počtu není v řádech desítek. Velký rozdíl však mezi zmíněnými kluby existuje.

Na rozdíl od ostatních měst se děčínský klub nemůže opřít o domácí prostředí. Halový sport je v Děčíně absolutně bez zázemí. Absence odpovídající haly neznamená jen to, že na své děti se rodiče musí jezdit podívat do Teplic, Varnsdorfu nebo Rumburka, kde hrají své domácí turnaje.

V současnosti florbalový klub posílá do boje každý týden minimálně 5 kategorií. S tím jsou spjaté i ekonomické potíže, které jsou spojené s dopravou. Bylo by sobecké koukat jen na florbal samotný. Ve stejné pozici jsou všechny halové sporty ve městě – futsal, házená, volejbal. Paradoxně má Děčín jednu z největších hracích ploch v severních Čechách, ale hala s provokativním názvem víceúčelová však slouží individuálnímu tenisu. V plné obsazenosti může hala se třemi kurty pojmout 6-12 dětí.

Rozdíl oproti průměrnému mládežnickému tréninku florbalu je cca 20 dětí. Se smutkem však musím oznámit, že vedení klubu se nezabývá jen kvantitativní stránkou, ale i stránkou kvalitativní. Všechny kategorie postrádají možnost trénovat v počtu 5 na 5, při kterém se hraje ve všech soutěžích a již v současnosti je tento problém znát díky absenci odpovídající haly.

Pokud však pomineme víceúčelovou halu za hlavním vlakovým nádražím a porovnáme investice do halových sportovišť v jiných okolních městech, je to k zamyšlení ,proč u nás halový sport nemá takové podmínky. Nejnovějším příkladem je Česká Lípa, kde vyrostla nová hala za 40 milionů korun. Téměř k slzám to dohnalo hráče, když viděli, že v dalším menším městě, nežli je to naše, můžou spatřit, jak by mělo vypadat zázemí halového sportu. Nezbývá než závidět a doufat, že i naše město jednou nějakou odpovídající halu postaví!

Při srovnání investic zmíněných měst do halového sportu je k udivení, že při pětkrát menší investici v Lípě odpovídající hala pro ligové sporty stojí a v Děčíně ne a ne.

Vstřícným krokem by byla širší debata vedení města a zástupců halových sportů v Děčíně o možnostech, jak tento problém řešit. Jeden z návrhů má v úmyslu sdělit vedení DDM spolu se zástupci florbalového klubu. Problém sice vyžaduje dlouhodobější snahu. První kroky však bývají vždy nejdůležitější, zároveň však jsou i těmi nejtěžšími.

Závěrem bych rád poděkoval celému vedení florbalového klubu a podpoře DDM Děčín, který ve stísněných podmínkách dokáže přitáhnout děti v takovém počtu.

AUTOR: TOMÁŠ ŠTĚPÁNEK