Věřila, že v ideálním rozpoložení by na medaile útočila. „Kdybych se cítila standardně, jak jsem zvyklá. Velké zklamání to pro mě není, protože vím, že jsem do toho dala všechno. Jen mi chyběl ten drajv, jaký mívám v konci. Ty síly mi chyběly, tělo se mnou dneska nějak nespolupracovalo," povzdechla si po závodě.
Už na stadionu Číňanky Siou-č' Lu a Liou Chung, světová rekordmanka, od ostatních odešly, jen Drahotová se odhodlala jít s nimi. „Asi jde na pocit, ale je to nejspíš sebevražda," utrousil u trati kouč Ivo Piták. „Tohle jestli ty holky vydrží, tak smeknu klobouk," prohlásil.
Číňanky vydržely, Drahotová nikoliv. „Nebyl to dnes ode mě takový lehký krok, na který jsem zvyklá," hodnotila česká reprezentantka po závodu. Polovinu z něj se trápila. „Nechtěli jsme udělat taktickou chybu a já myslím, že z mé strany to taktická chyba nebyla," pokračovala Drahotová. „Kdo nic nezkusí, nic nevyhraje," smířil se s tím Piták.
Drahotová neudržela ani tempo druhé skupiny, nestačila ani na třetí Ukrajinku Ljudmylu Oljanovskou, její častou soupeřku. „Máme to spolu padesát na padesát, jednou porazí ona mě, jednou já ji. Jsme rovnocenné soupeřky, ta medaile nebyla vysoko," řekla Drahotová.
Na trati bojovala. „Ona má tu výhodu, že se umí vracet do závodu, oddychne si a jede. To má z tréninku na kole," doufal Piták ještě zhruba v polovině, kdy se Drahotová pohybovala kolem páté pozice. „Zvedni hlavu, dýchej!" křikl na ni skoro po každém okruhu.
Jenomže Drahotovou už několik týdnů bolí stehenní sval. „Při závodu to bylo lepší, ale po dlouhé trati to bolí. Teď to cítím dost," přiznala chodkyně. „Fyzicky jsem na tom dobře, ale v tom pohybu jsem se necítila jistá," dodala.
Zdravotní problém řešila celou přípravu v Japonsku i poslední týden v Číně. Hovořila o tom i s psycholožkou Zdeňkou Sládečkovou. Ta jí radila, ať bojuje, že už pro úspěch víc udělat nemůže. „Nebylo pro mě lehké si zvyknout, že mě něco bolí a že se ode mě něco čeká," přiznala chodkyně, že medailový tlak vnímala. „Bohužel na to nebudu dneska vzpomínat asi úplně s radostí," posteskla si.
Velké teplo v ulicích kolem Ptačího hnízda vnímala, ale snažila se ho využít ve svůj prospěch. I proto, že patří k těm hubenějším závodnicím. „Nikdo si nelibuje v takovém vedru. Kdyby byla zima, tak bych asi měla větší problém," myslela si Drahotová. „Ale příjemné to nebylo, snažila jsem se polévat, ale jak jsem vysoká a ten stoleček nízko, moc mi to nevyhovovalo," prozradila.
Dnes viděla od rozhodčích žlutý terčík a po dlouhé době tak byla napomenuta za špatný styl. „Zaznamenala jsem to, brala jsem to v potaz, ale nějak mě to neovlivnilo. Nevím, čím to je, ale já si závod celý nepamatuju," přiznala unaveně.
Pro úspěch prý udělala skutečně všechno, dokonce snížila svou hmotnost o šest kilo, byť i normálně je extrémně štíhlá. „Bylo to na hraně," řekla Drahotová. „Taky mám v plánu to dobrat, neplánuju být celý rok takhle hubená," uvedla žena, která má v Pekingu při výšce 185 cm zhruba 55 kilo.
Ženy, 20 km chůze: 1. Liou Chung 1:27:45, 2. Siou-č' Lu (obě Čína) 1:27:45, 3. Oljanovská (Ukr.) 1:28:13, 4. Cabecinhaová (Port.) 1:29:29, 5. Palmisanová (It.) 1:29:34, 6. Senaová (Braz.) 1:30:06, 7. Virbalyteová (Lit.) 1:30:20, 8. Drahotová (ČR) 1:30:32.
