„Ve Varnsdorfu mám stále velmi blízké vazby. Když nemám školu a jsem ve Varnsdorfu, tak jdu s nimi často na tréninky. Když je potřeba, tak i pomůžu s tréninkem ať už u menších dětí, tak i u těch větších,“ přiznal Zajíček v rozhovoru pro Deník
Jakube, vzpomenete na své atletické začátky?
S atletikou jsem začal na přelomu mateřské a základní školy v oddíle TJ Slovan Varnsdorf.
Na jaké disciplíny se specializujete?
Má specializace na disciplíny se časem velmi měnila. Běhal jsem 800 metrů, pak zkoušel víceboj. Pak jsem přešel na 400 metrů překážek, aktuálně jsem si nechal čistě 400 metrů. Občas si ale zaběhnou „dvoustovku“ nebo „osmistovku.“
Devět let jste závodil ve Varnsdorfu, pak jste přešel do Jablonce. Jak vzpomínáte právě na varnsdorfské časy?
Na Varnsdorf a zdejší atletiku vzpomínám velmi kladně. Dostal jsem tady základy ke všemu a hlavně pozitivní přístup k atletice, díky kterému jsem se u atletiky udržel až doteď. Za to patří obrovské díky paní Jaroslavě Skalické, místní úžasné trenérce.
close
info
Zdroj: se svolením Jakuba Zajíčka
zoom_in
Jakub Zajíček (vpravo) s úspěšnou štafetou Jablonce, která získala zlato na MČR.Prý máte ve Varnsdorfu stále vazby, pomáháte s tréninky. Je to tak?
Ano, ve Varnsdorfu mám stále velmi blízké vazby. Když nemám školu a jsem ve Varnsdorfu, tak jdu často na trénink. Když je potřeba, tak pomůžu s tréninkem. Ať už u menších dětí, tak i u větších, kterým zase můžu předat své zkušenosti a techniky z Jablonce.
Pojďme na vaše největší dosavadní úspěchy. Které byste vypíchl?
Mezi své největší úspěchy řadím zisk prvního mistrovského titulu na halovém mistrovství republiky 2023. Dále pak také letošní MČR, kde jsem získal zlatý double nebo vítězství na World ranking competion závodě v německém Neustadtu, odkud mám i aktuální osobní rekord.
Zmínil jste letošní republikový šampionát do 22 let a dvě zlaté medaile. Určitě velká spokojenost, viďte?
Mistrovství republiky nejde hodnotit jinak, než velice kladně. Co víc by si atlet mohl přát, než dvě zlaté medaile. Obě byly ve štafetách. Individuální závod na 400 metrů mi moc nesedl, skončil jsem jako první nepostupující do finále. Po náročném úvodu letošního roku, kde jsem měl zranění a zdravotní problémy, jsem rád, že zase běhám a dokázal jsem se posunout.
Maminka mi prozradila, že děláte vodiče na mezinárodních závodech. Můžete nám tuhle zajímavou atletickou roli přiblížit?
Do role vodiče jsem se dostal vlastně omylem, když na mítinku v Turnově vypadl pořadatelům původně dohodnutý vodič. No a během této sezony jsem se dostal do role pravidelného vodiče pro jednoho manažera, přes kterého se to vše domlouvá. Před každým závodem si vždy určí za kolik bych měl rozbíhat 500 metrů, které jim odtáhnu a pak už jen běžím stejným tempem a odvedu svoji práci. Pro mně je to úžasná zkušenost a šance poznat elitní evropské i světové běžce, se kterými komunikuji. K tomu je to samozřejmě menší přivýdělek.
Sportovci mají často talismany nebo rituály. Jak jste na tom vy?
Ano, mám pár věcí, co nesmí chybět na žádné závodě. Mezi ně patří plyšový lemur, který je na každém závodě od mé první republiky. Pak mám také stejné náramky, které nosím při závodech.
Co vás ještě čeká v této sezoně?
Do konce letošního roku už mě toho příliš nečeká. Sezonu jsem skončil 3. září během na 800 metrů na Memoriálu Ludvíka Daňka v Turnově. Poté bude krátká pauza po sezóně a začátek podzimní přípravy na halu, včetně nezbytných soustředění.
Jste stále velmi mladý atlet. Prozradíte vaše aktuální cíle?
Cílů mám ještě hodně. Je toho dost, co by se dalo získat a čeho by se dalo dosáhnout. Mezi nejaktuálnější cíle patří příští rok mistrovství Evropy do 22 let v norském Bergenu.
