„Třetí Dakar byl překvapující. Třeba to, že jsem jako žena nemohla jít nikde sama. Buď se mnou šel chlap, nebo jsme šli s více holkama dohromady. A zase s chlapem,“ usmála se sympatická sportovkyně, která aktuálně zaslouženě odpočívá.
Jaký byl třetí Dakar s odstupem několika dní?
Nebyl tak lehký, jak jsme si mysleli. Kategorie Klasik měla svá specifika. Pro nás to bylo nové. Nevěděli jsme, jak zacházet s navigací. Pochopit systém bodů a rychlostí bylo docela složité. Nám trvalo tři dny, než jsme to pochopili. První týden navíc byla strašná zima. S tím jsme moc nepočítali. Jak ve dne, tak v noci. To nebyl zrovna šlágr. Celkově to ale nebyl nejtěžší Dakar. Účast v kategorii Klasik byla úplně jiná,
Je něco, co vás v Saudské Arábii překvapilo?
Není to zrovna země pro ženy. Byli jsme hodně hlídané. Překvapilo mě, jak nás měli pořád pod dohledem. Mimo bivak nemohla jít žena nikam sama. Pořád s námi byl nějaký kluk, většinou jsme museli chodit ve větších skupinách. Také nás překvapila náročnost kategorie Klasik. Ta byla opravdu plnohodnotná.
Vzpomenete na nejtěžší chvíle, které jste zažili?
Určitě chvíle, kdy se nám zahříval motor a my se to snažili dát dohromady. Nepovedlo se a museli nás odtáhnout. Těžké momenty zažili naši mechanici Gabriel s Petrem. Tři dny nespali, tu třetí noc pak museli vyrobit těsnění na motor. Bez toho bychom nemohli pokračovat. Autíčko nám jinak drželo dobře. Kdyby nepraskla spona na topení, bylo by to v pohodě.
Co opatření proti covidu? Jak moc se to v Saudské Arábii řešilo?
Jak jsme přiletěli, tak jsme šli na test. Pořád jsme se museli hlídat, nosit roušky, dezinfikovat se. Naštěstí jeden z našich partnerů vyrábí dezinfekce, takže jsme neměli nouzi (smích). Překvapilo mě, jak to všichni dodržovali. Roušku jsme vlastně sundavali jenom v autě.

Vy jste před odletem do dakarského dění říkala, že jste si udělala osobní karanténu a nikoho jste nepotkávala. Ani rodinu. To muselo být nápor na psychiku, viďte?
Bylo to hrozně těžký. Přes Vánoce jsem vůbec neviděla rodinu, teď jí ještě týden neuvidím. Hodně emoční zážitek. Sice jsme se viděli online, ale bylo to hodně smutné.
Co stravování na Dakaru? Pochutnala jste si?
Chutnalo mi. Překvapivě tam byl velmi dobrý výběr. Nezhubla jsem, což mě zaskočilo (smích). V kantýně se střídaly kuchyně. Jednou byla francouzská, pak italská. Samozřejmě jsem ještě měla svou vlastní „výživu“. Celkově mě ale tamní strava abnormálně chutnala.
Co nějaká zábavná příhoda? Přihodilo se vám něco?
Zábavná byla poslední etapa, která nám sedla. S autem jsme si hráli, jeli na maximum. Nechyběly smyky. Nebo nám přes cestu přeběhl velbloud (smích).
Během závodu jste říkala, že jste pořádně otlučená. Nějaké větší zranění vás nepotkalo?
Naštěstí ne. Je pravda, že kdybychom nebyli připoutaní, tak by nás Samuraj asi vyhodil z okna. Byla z toho odražená záda, zadek bolel. Pokud jedete 800 kilometrů, tak všechno bolí. A tady to bolelo hodně.
Jistě jste se musela věnovat regeneraci. Jak to probíhalo?
Chodila jsem na fyzioterapie. Byla potřeba se zregenerovat. Jednotlivé etapy byly opravdu náročné. Moc času jinak nebylo. Člověk se hned připravoval na další den, bylo toho hodně. Pracovali jsme nonstop. Na nákupy, nebo kadeřníka nebyl čas (smích). Makali jsme jako tým. Robert hodně pomáhal mechanikům.

Čtyřkolka, bugyna, teď auto. To všechno jste na Dakaru řídila. Co bylo nejsložitější?
Nejtěžší byla čtyřkolka, tam to bylo doslova o život. Bugyna? To byla sranda. Samík byl náročný, přeci jen to zase tak moc nejelo.
Jaké plány máte na další ročník Dakaru?
Pojedeme zase se Samíkem, chceme rozšířit náš tým. Máme potvrzené druhé auto, to je ale blbý počet. Uvažujeme ještě o třetím.
Kolik zpráv jste dostala po projetí cílem?
Nejvíc za mou dakarskou éru. K našemu autu má vztah hodně lesáků a myslivců. Bylo prostě hodně oblíbené, díky němu máme přátelé po celé republice.
Co aktuálně dělá Olga Roučková? Tipl bych si, že zaslouženě odpočívá.
Odpočívám, ale jsem stále v pracovním procesu. U monitoru počítače. Za týden se zapojím víc, teď je potřeba si oddechnout a dohnat spánkový deficit.
Co vás čeká, až naberete síly?
Prioritou je dostat auto z Francie do Česka. Sedneme si s klukama, rozebereme Samíka a zapracujeme na jeho zdokonalení. Postupně budeme všechno směřovat na další Dakar.
Je reálné, abyste Dakar v budoucnu absolvovala na motorce nebo dokonce s kamionem?
Na motorku nemám balanc, to by nešlo. Ale ten kamion by mohl být reálný. Nechte se překvapit.