Miroslav Kohout z Děčína složil zkoušky na mezinárodního rozhodčího pro FINA v Barceloně. A mimo jiné přibližuje, jaké konflikty s hráči zažil. „Bylo tam nadávání, vyhrožování a nebo takzvané postavení face to face,“ vzpomíná s úsměvem.
Kdy jste vůbec začal rozhodovat zápasy s píšťalkou v ruce?
Vodní pólo jsem začal pískat od roku 1991, kdy jsem složil zkoušky a stal se oficiálně rozhodčím. Jinak jsem k tomu inklinoval odjakživa. Zajímal mě post sudího. A když přišla nabídka, rád jsem jí přijal. Začal jsem pískat děti a dorost, což bylo klíčem k dalšímu postupu.
Pochopil jsem dobře, že jste sám vodní pólo hrával, ne?
Začal jsem v 11 letech, předtím jsem byl plavcem. Ve vodních sportech se tak pohybuji neuvěřitelných 38 let. To je dlouhá doba (smích). Teď už jenom pískám, občas si jdu zahrát za veterány, ale chybí mi intenzivní trénink. Dokonce jsem v době svého studia v Liberci založil a vedl tamní celek vodního póla.
Na co si musíte dát při zápasech v bazénech pozor?
Vodní pólo je specifické. Hraje se ve vodě a je velmi kontaktní. Musíme to posuzovat z několika hledisek. Co vidí, tuší, nebo zná, co se pod vodou děje. Myslím si, že vodní pólo nemůže rozhodovat člověk, který ho nehrál. Pravidla jsou velmi propracovaná a specifikují všechny tyto problémy a momenty. Jen obyčejných chyb je v pravidlech přes dvacet.
Ve své kariéře jste musel zažít hromadu konfliktů s hráči.
Zažil. A určitě ještě zažiji. Tím, že je vodní pólo kontaktní sport, je náhled na určité situace odlišný. Zažil jsem vyhrožování, nadávání, ale i postavení face to face. Musím zaklepat, vyloženě fyzický útok tam nebyl. On si člověk musí uvědomit, že čím méně je vidět, tím větší prostor hráčům dává. Na vše jen dohlížím, sudí by neměl být tvrdým soudcem.
Vy už ale pískáte na mezinárodní scéně, že?
Loni v květnu jsem složil zkoušky na mezinárodního rozhodčího pro FINA v Barceloně. Dostat se na velké zápasy je hudba budoucnosti, zatím jsem začal pískat takzvané EU Nationals turnaje. Letos mě ještě čeká mistrovství Evropy veteránů ve Slovinsku. Pak také turnaje v Rakousku, Německu a Anglii.
Jak časově náročné je pískání vodního póla?
Většina turnajů první ligy má dva zápasy za den. Vodní pólo se hraje po celé republice, někdy trávím na cestách osm a více hodin. Pokud jsou to turnaje o vícero zápasech, tak jsem celý víkend pryč. Mezinárodní turnaje vám zaberou čtyři dny, někdy i více.
Předpokládám, že vás funkce rozhodčího neuživí.
Ani náhodou. Odměny za první ligu jsou necelým půl procentem odměny fotbalového rozhodčího. Je to můj koníček. Jinak pracuji jako technik v jedné strojařské firmě v Děčíně.
Máte aktuálně nabitý program?
Blíží se konec sezóny, od konce května budu trávit šest víkendů v řadě na bazénech. Začíná právě EU Nationals mužů v Praze i Brně. Pak je tam finále první ligy v Přerově, finále první ligy žen ve Strakonicích, finále mladšího dorostu v Děčíně. V létě jsou to turnaje veteránů, poslední týden v srpnu je mistrovství Evropy.
Máte při rozhodování zápasů raději krytý, nebo venkovní bazén?
Každý bazén má to svoje. Venkovní bazén je příjemný, když nefouká, není zima a nesvítí sluníčko. Prostě takové zářijové počasí (smích). Vnitřní bazén má jedinou nevýhodu. Je tam prostě velké vedro. Sem tam se objeví návštěvník, kterému vodní pólo vadí. A to opravdu dovede všechny přítomné potrápit.
