Společně s Evou Samkovou přibližuje divákům možnosti aktivního odpočinku ve vybraných alpských střediscích. „Zážitků máme hromadu. Po každé destinaci jsme si s Evkou a se spoluproducentem Jirkou Tichým říkali, že tam musíme jet s rodinami,“ smál se Tomáš Kraus v rozhovoru pro Deník. 

Tomáši, jak vůbec vznikl nápad natočit dokument Alpami nejen za sněhem?
Já, Jirka Tichý a Evka jsme vlastně odkojení cestopisnými dokumenty. Líbilo se nám, že jsme získali pohled na různé kouty světa i když tam vlastně nebyl. Po letech dozrála idea něco natočit. Do realizace to ale byla dlouhá cesta. Primárně to byl Jirkův nápad, pak jsem se přidal já. A Evce se to líbilo, tak do toho šla taky. Původně jsme uvažovali o Norsku, ale nakonec jsme se rozhodli pro jinou část Evropy. V budoucnosti to třeba zkusíme někam dál.

Můžete prozradit, jak dlouho trvalo natáčení?
Tak před třemi lety jsme se o tom začali bavit. Na dokumentu se pracovalo rok a půl. Po olympiádě v Soči byla Evka strašně zahlcená povinnostmi. V jednu chvíli díky tomu ztratila motivaci pokračovat. Ta agenda byla tak velká, že už ani sama nevěděla, proč to dělá. A právě natočení dokumentu mohlo být cestou ven. Sice to bylo pracovní, ale zase koncentrované na jinou věc.

Co by měl podle vás dokument přinést divákům?
Tohle jsme dlouho předtím řešili. Přeci jen těch cestopisů je hodně. Z mého pohledu by bylo fajn, kdyby díky tomu měli lidé dobrou náladu a získali inspiraci někam vyjet. Chtěli jsme dát lidem pár rád, nebo inspirací, jak si aktivně odpočinout.

ZÁŽITKŮ A AKTIVIT BYLA SPOUSTA

Byla pro vás některá alpská střediska neznámou?
Bylo to vlastně půl na půl. Čtyři místa jsem znal, čtyři byla pro mě novinkou. Třeba Cavalese znám dobře, tam jsem léta závodil. Nové bylo, že jsme dělali poprvé aktivity, které jsme v životě nedělali. Byli jsme třeba na feratách, Evka, která je velkou milovnicí koní, si tam na nich zajezdila. Zašli jsme do lanového parku. Těch věcí, co jsme tam zažili, bylo opravdu hodně. Bylo super, že jsme mohli lyžovat, ale zároveň provozovat aktivity, které přecházejí do léta.

Vy jste si tedy vyzkoušel roli průvodce a také herce. Jaké to bylo?
Já jsem ještě navíc vystupoval v roli producenta. S Jirkou Tichým máme jistou společnost, takže jsme byli třetinovým koproducentem s Českou televizí. Takže jsem stál před kamerou a sportoval. Ale díky organizační části to pro mě bylo vše daleko intenzivnější. Během dne jsme tak dvě nebo tři hodiny prosportovali. To byla po mé odmlce docela zajímavá změna.

A jaká byla před kamerou Eva Samková?
Evča byla skvělá. Je spontánní, rychlá. Spolupracovalo se s ní bezvadně. Režim byl tvrdý. Brzy ráno vstávat, držet se plánu, improvizovat, když se něco změnilo. Sám jsem přemýšlel nad tím, jakou budeme mít po natáčení náladu a jak se dál bude vyvíjet náš vztah. A na tiskové konferenci Evka řekla, že se těší na další dva olympijské cykly. Sami jsme ani nedoufali, že to takovým způsobem může ovlivnit naší spolupráci a náladu. Něco vzniklo a my jsme se během toho docela dobře vyladili.

Měli jste štěstí na počasí? Nebo vás někde doběhlo?
Bylo docela překvapivé, že téměř všude, kam jsme přijeli, bylo skvěle. Jen vlastně ve Slovinsku to zase tolik nevyšlo. Ale tam jsme procházeli kaňony, tam to sluníčko nepotřebujete. Bylo to dané asi tím, v jaké roční periodě se natáčelo. Ono je to jaro prostě lepší než podzim, nebo zima.

Dokument má celkem osm dílů. Jak dlouho trvalo natáčení jedné epizody?
Na jeden díl byly tři dny, v tom bylo i nějaké volno. Ale na to vůbec nedošlo (smích). Třeba Bovec, tam se musely jet nějaké exteriéry dotáčet. Tam těch aktivit bylo spousta. Raftovali jsme, skákali z letadla, chodili v kaňonech a samozřejmě lyžovali. Pořád jsme si říkali, že se musíme na tahle místa vrátit s rodinou. Po každém díle převažoval pocit, že to bylo parádní. Byl bych rád, kdyby se tahle nálada přenesla právě na diváky.

Takže to vypadá, že jste si to užil, ne?
Určitě. Jen těch věcí okolo, co bylo potřeba dodělat, připravit, vyřídit, nebo vyhádat (smích). Nakonec toho bylo tolik, že to samotné natáčení byla prostě nejhezčí část. Ale nebylo to jenom o nás, šlo o spoustu opravdu zajímavých lidé, kteří se postarali o hodně věcí.

První díl se odvysílal ve středu 9. ledna. Vnímal jste nějaké ohlasy?
Předtím ještě byla premiéra v pražském kině. Odezvy byly už tam skvělé. Když máme po prvním dílu, který byl už v televizi, tak na to koukalo hodně lidí. A to jsou první dvě odezvy vlastně takové rozjížděcí.

SNOWBOARD? POSTAVIT SE BYLO TĚŽKÉ

Plánujete v budoucnu natočit další dokumenty?
Letos na jaře si dáme pauzu, ale příští jaro bychom někam vyrazili. Už máme zkušenosti, spoustu věcí bychom dělali s menším úsilím.

Podělíte se s námi o nějakou vtipnou historku z natáčení?
Jelikož jsem v užším týmu Evky, tak jsem se z lyží dostal blíže k snowboardu. Ve Slovinsku jsem si právě jízdu na snowboardu vyzkoušel. Stál jsem na něm jednou, to už je ale patnáct let stará záležitost. Všechno fungovalo, ale prostě jsem se z toho sedu nemohl postavit (smích). Kroutil jsem se, otáčel a v duchu si říkal, jak to dělají. Jestli jsem nemohl ohnout kolena, nebo co (smích). Evka na mě koukala a říkala – co to tady děláš? Pak jsem se nějak prohnul a nakonec se postavil.

A nějaký nepříjemný zážitek?
V Söldenu nás vzal Štěpán Koudela, který tam má lyžařskou školu, na jeden viditelný kopec, kam se není jednoduché dostat. Kousek jsme popojeli lanovkou a pak to mělo být hodinu na kopec. Ještě hodinu jsme ale chodili pod ním. Tam to bylo asi nejtvrdší. Já měl mačky, Evka s Jirkou Tichým šli ve snowboardových botách. Pro ně to bylo na hraně možností. Ten sjezd dolů jsme ani nenatočili, protože jsme toho měli plné brejle.

V Cavalese jste dvě minuty ležel v ledové vodě. Máte rád otužování?
K tomu mě přivedl můj dlouholetý kamarád Tomáš Česnek. Já jsem nikdy nebyl příznivec ledové vody, až jsme se na vánočních trzích s Tomem potkali a já šel na vánoční koupání. Přišel jsem a než se vše připravilo na focení, byla mi ukrutná zima. Počkal jsem na fotku a rychle vyletěl z vody (smích). Pak mi dva týdny trvalo, než jsem s nimi zašel během týdne. Nabralo to na intenzitě. Připadá mi, že je to dobré nejen na imunitu a odolnost, ale také na moje churavé klouby a svaly. A hlavně se po tom cítím příjemně, to bylo hodně překvapivé (smích).

Už chvátáte na další schůzku. Takže i na začátku roku jste v jednom kole.
Je pravda, že nám ubyla velká agenda, která byla spojená s tím dokumentem. Evka má aktuálně pět až šest velkých partnerů a my se o ně musíme starat. Je potřeba dohlížet na to, aby Evka plnila to, co má. K tom jsme rozjeli před dvěma lety adventure cestovku na islandský Heliskiing. Loni na podzim jsme tam zajeli znovu a udělali průzkum, co je tam nové, co tam zase přidáme. To nás hodně zaměstnává.

Absolvoval jste po skončení aktivní kariéry závod ve skikrosu? Třeba exhibiční?
Vůbec. Za prvé jsem na tom fakt blbě s časem, za druhé není moje tělo připravené takové věci dělat. Můžu hrát tenis, běhat. Nohu mám zkrácenou o tři centimetry, mimo to musím dělat dost věcí, abych mohl v klidu fungovat. Nesnažím se tak vyhledávat aktivity, kde bych to mohl zhoršit.

Jak je na tom aktuálně český skikros?
Je tam zajímavá líheň mladých talentů. Třeba v Jablonci. Nebo je tady velmi šikovný Karel Lank z Ústí nad Labem, který přechází do dospělých. Pár let už jezdí Nikol Kučerová a Jirka Čech. Ale zatím se neprosadili. U těch mladých šance je. Když se třeba Karel Lank usměrní a bude se tomu věnovat, může to být ještě zajímavé.