V pátek byl na programu sprint klasickou technikou. Hozák si v kvalifikaci vyjel skvělé druhé místo. Byla to pro něho výhodná pozice do čtvrtfinále, ze kterého hladce postoupil do semifinále. Tam už bojovalo 12 nejlepších lyžařů o finálovou jízdu, do které postoupilo šest nejlepších. A mezi nimi děčínský lyžař nechyběl. Start se mu sice podle vlastních slov příliš nevydařil, avšak nezaváhal a rychle se dostal do čela po bok jabloneckého Jiřího Tuže - vítěze kvalifikace. „Jirka zaútočil hned v prvním kopci. Bohužel se mi nepovedlo zareagovat na jeho rychlý nástup a udržet se ho. Alespoň jsem ale ujel ostatním soupeřům a zbytek okruhu až do cíle jsem si druhé místo udržel,“ poznamenal Hozák, který tak první den ukořistil cenné stříbro.
Na sobotu byl připraven distanční závod klasiky s intervalovým startem. Pro kategorii dorostu to bylo 7,5 kilometru. „Šanci na titul jsem bohužel zahodil hned v prvním kole. Spadl jsem v nejrychlejším a nejdůležitějším místě tratě, kde se projíždí opravdu vysokou rychlostí a ztratil jsem tam asi dvacet drahocenných sekund. Vlastně ani nevím, co se tam stalo. Bylo to všechno hrozně rychlé. Naštěstí jsem nepolámal nic z výbavy, ani sám sebe a mohl jsem pokračovat v závodě,“ zakroutil hlavou.
Závod Hozák tedy nevzdal a bojoval až do posledního metru. Postupně se mu podařilo ztrátu stáhnout a dojet pro bronz za týmovým kolegou Štecherem o pouhých pět desetin vteřiny. „Nadšený z toho závodu rozhodně nejsem, věděl jsem že titul byl pro mne dosažitelný,“ dodal nazlobeně.
Poslední den byl ve znamení distance volnou technikou s hromadným startem. Tedy divácky zajímavější závod i když kvůli přísným hygienickým podmínkám mohli fandit jen trenéři a někteří závodníci, kteří zrovna nezávodili. Start desetikilometrové trati se Hozákovi povedl. Hned dvě zatáčky po výjezdu ze stadionu se šel do čela a začal udávat tempo všem zbývajícím padesáti závodníkům. „Nechtěl jsem, aby se závod rozhodoval až ve finiši, bylo by to pro mě velmi riskantní. Věděl jsem, že na to mám a chtěl jsem klukům neustálými nástupy udělat závod nepříjemný. Ve třetím kole jsem za to v největším a nejhorším kopci vzal a udělal si dostatečný náskok. Na konci stačilo, abych si udržel náskok a v klidu dojel do cíle,“ usmíval se. Hozák si tedy zajistil titul mistra ČR a doplnil tak kompletní sbírku cenných kovů, které z víkendu přivezl.
„Umístit se třikrát ze tří závodů na pódiu je nádherný výsledek. Rozhodně je vidět, že celoroční práce a námaha za to stála. Také mi určitě pomohlo, že toto nebyly moje první letošní závody. Měl jsem možnost zúčastnit se s vybranou skupinou lyžařů rakouského poháru v Saalfeldenu. Šlo o dva závodní dny, kdy se jel sprint a distance na 10 kilometrů. Svou formu jsem si tam potvrdil. Díky tomu jsem v Novém Městě nastupoval s větší sebejistotou. Ve své kategorii jsem kvalifikaci sprintu vyhrál. Bohužel jsem se na úzké trati ve čtvrtfinále dostal do kolize s rakouským závodníkem a oba jsme ztratili naději na postup. V závodě volnou technikou jsem ve své kategorii nenašel přemožitele a tento závod rakouského poháru jsem vyhrál,“ dodal Daniel Hozák.
