"Sprint měl podle mapy závodu měřit skoro 7,5 km, což je za poslední dvě sezony Spartana celkem dost, neboť obvykle to bývá tak pět až šest kilometrů. Sestava překážek byla rozvržena optimálně, konečně, v celé trase závodu," chválila Roučková.

"Nevím jestli to byla náhoda, nebo záměr traséra, nicméně na celé té lesnaté a celkem vysušené trati bylo jediné místo, asi pět metrů dlouhé, kde bylo lepivé bahýnko skoro po kolena. A protože startuji v Age group, tak už bylo bláto zanesené i na překážky za ní, což výrazně znesnadňovalo překonání Slip wall, Rope climb nebo li lano, ze kterého padám a mlátím sebou o zem 30 trestnými angličáky. Je to boj s hlavou, tohle se mi nestává, a tak zaberu a v cíli jsem o dvě minuty první před druhou závodnicí. Mám radost, protože vedu celý šampionát, ale neříkám hop. Poslední a nejtěžší i nejdelší závod rozhodne," dodala.