Varnsdorfské nádraží bylo postavené v 19. století a bylo významným hraničním přechodem mezi tehdejším Rakousko – Uherskem a Saskem. A tomu také odpovídaly jeho rozměry. Bylo zde místo pro železničáře i celníky z obou stran hranice.

Jenže doba se změnila. Zmizeli celníci, zmizela většina železničářů, prakticky zmizela i samotná státní hranice. „Budova je pro potřeby Správy železnic značně naddimenzována. Její velikost je poplatná době, kdy sloužila jako pohraniční stanice,“ vysvětlil mluvčí Správy železnic Marek Illiaš, proč se správce železniční infrastruktury chce pustit do demolice.

Boření nádraží většinou vyvolává větší emoce jen u fanoušků železnice, případně u pár místních patriotů. Jejich odmítání demolic, pokud je nevyžaduje stav budov ohrožující přímo okolí, se nelze divit. Nádraží totiž tvoří nedílnou součást atmosféry města, pro mnoho lidí jsou vstupní branou. Jen na Děčínsku takových budov padla řada, mezi nimi i ikonická zastávka Valdek, kterou nahradil tuctový betonový prefabrikát.

Jedním z neoddiskutovatelných úkolů veřejné správy patří také kultivace veřejného prostoru, do něhož lze bezpochyby zahrnout také nádraží. Kultivace musí mít nejen ekonomické parametry, ale především parametry funkční a estetické. Stát, který zohledňuje především ekonomiku, ale bořením nádraží prokazuje extrémní míru necitlivosti, mnohdy až nekultivovanosti.