Jsou to třeba řidiči autobusů, jen těch jsou na Děčínsku desítky, možná nižší stovky. Bez nich bychom se nedostali k lékařům nebo do práce. Neobešli bychom se ani bez nadšení tisíců lidí, kteří se v době nouze pustili do hromadného šití roušek, protože je stát nebyl schopen zajistit včas a v dostatečném množství. Ačkoliv nakázal nosit ochranu obličeje.

Co by si pak šiči počali, kdyby se jim porouchal šicí stroj a nebylo by opraváře šicích strojů. Ten je na Děčínsku jediný a tak pracuje od brzkého rána do noci. Jen aby pomohl, ačkoliv sám by si mohl již užívat zaslouženého odpočinku. Práce má tolik, že jednoduché opravy dokonce zvládá pomocí mobilního telefonu, který mu drnčí prakticky celý den.

Vedoucí lékařka klinické mikrobiologie Olga Simkovičová z laboratoře Diagnostika na poliklinice v Ústí.
Covid-19 bude za pár let běžnou virózou, říká lékařka Simkovičová ze Střekova

Nebo prodavačky, které jsou celé dny v obchodech, abychom mohli mít plné ledničky. Kolem nich denně projdou stovky a tisíce lidí, z nichž kdokoliv může být přenašečem viru. Přesto neustále doplňují regály a chlaďáky, přesto sedí na pokladnách, kde jsou od zákazníků jen několik desítek centimetrů.

Nebo třeba pradleny a uklízečky v nemocnicích. Bez nich by provoz špitálů skončil v řádu několika hodin, maximálně dnů. Skončil by ve špíně a zavalený hromadami nevypraného prádla. I tito lidé jsou v první linii, i oni se mohou kdykoliv nakazit. Vždyť třeba v prádelnách berou prádlo přímo od pacientů.

Nezapomínejme ani na ně. Protože bez nich bychom současnou krizi nikdy nemohli zvládnout. A poděkujme jim, stejně jako lékařům nebo sestřičkám. Zaslouží si to.

Ilustrační foto
Koronavirus zatím žádné velké stavby na Děčínsku nezastavil