Ten se snad po…. Tak tohle mi fakt vypadlo z pusy a bez těch teček, když jsem se od děčínského primátora Rašky dozvěděla, kolik by pan Jan David Horsky za své domy rád. Rozuměj peněz. Částka mě ohromila. Na druhé straně telefonního sluchátka se rozhostilo hrobové ticho. Buď si primátor myslel, že jsem hulvát, nebo mi tiše dával za pravdu. Doufám v to druhé.
Městu slavný Jan David Horsky za patnáct nemovitostí zaplatil patnáct a půl milionu korun. Nyní mu je nabídl zpátky za více než dvě stě. No neohromila by Vás ta nestydatost taky? Kdyby domy znovicíroval, vyšperkoval, bydleli v nich spokojení lidé využívající vymoženosti 21. století, jako je třeba tekoucí voda či hřející radiátory, pak by mě možná ta částka tak neohromila. Jenže z domů se stávají vybydlené ruiny, kde namísto spokojených nájemníků najdete spíše hromady lejn a pokud je nevyženou strážníci, tak sem tam nějaké bezdomovce.
Takhle dopadl skvělý obchod předchozí sociálně demokratické radnice. Peníze od Horskeho se rozfrcaly za bůh ví co, lidé z domů zmizeli, protože v nesnesitelných podmínkách vytvořených podnikatelem, nemohli žít. Už slyším plamenné řeči sociálních demokratů o tom, že nikdo nemohl předpokládat, jak se Jan David Horsky zachová. My obyčejní lidé možná ne, ale hlavy pomazané, které tehdy radnici i zastupitelstvu vládly, ano. Soudím, že stačilo postavit smlouvu s Horskym tak, že pokud bude domy prodávat, nabídne je jako první městu a za stejnou cenu, za jakou koupil. A pokud by na takovou smlouvu nechtěl přistoupit? Městu by domy zůstaly a s ním spokojení nájemníci. A to snad mělo být pro tehdejší městské mocipány důležitější než patnáct a půl milionu, které se ve skoro miliardovém rozpočtu města ztratí jako pověstná jehla v kupce sena.
