Během prázdnin se dopady koronaviru poprvé naplno projevily také v Čechách. Ačkoliv jsme v té době ještě neměli žádného pacienta s pozitivním testem, lidé v hrůze vykupovali obchody. Těstoviny, rýže, luštěniny. To mnohdy brali po krabicích. V panice měli strach, že by se kvůli blížící se nákaze mohlo brzy zkolabovat zásobování. To, že jednotlivé obchodní řetězce takové obavy vyvracely, nezabralo.

Snad ještě větší hysterie se strhla okolo roušek a respirátorů. Ty zmizely z regálů během několika dnů. Situace nakonec byla tak vážná, že ministerstvo zdravotnictví zakázalo jejich vývoz a prodej soukromým osobám. Ani v tomto případě nezabraly rady odborníků, kteří mluvili o tom, že je třeba obezřetnost.

„Není to mor!“ řekl například ředitel motolské nemocnice Miloslav Ludvík. Ale jako často, i v případě koronoviru nepadla slova expertů u řady lidí na úrodnou půdu. Jako již tolikrát svou roli sehrál částečně pochopitelný strach z neznámého.

Zcela nepochopitelnou je ale reakce části děčínské veřejnosti na prvního českého pacienta. Sociální sítě téměř okamžitě zaplavily nenávistné vzkazy a komentáře, ve kterým jej lidé obviňovali ze zavlečení viru do Česka. Přitom jim nedochází, že nebylo otázkou zda, ale kdy bude i u nás první pacient s touto zatím nepříliš probádanou nemocí.