Tento týden v pátek by za normální situace pravděpodobně Drážďany, ale i Saské Švýcarsko bylo plné českých turistů. Připadá totiž na něj Den vítězství, který se v Německu z pochopitelných důvodů neslaví. Při uvolňování sice vláda povolila cesty do sousedních zemí, ale zároveň stanovila taková kritéria, že je není téměř možné splnit. Pokud totiž někdo po návratu ze zahraničí nechce do karantény, musí si nechat udělat test. Za přibližně dva až tři tisíce korun.

Při pohledu do statistik ale takové opatření postrádá většího smyslu, především s ohledem na sousední Sasko. Po Česku mohou lidé cestovat bez nejmenších omezení. Mohou si tak vyrazit do Prahy, kde podle údajů ministerstva zdravotnictví bylo v polovině minulého týdně 130 pozitivně testovaných na 100 tisíc obyvatel. Nebo do Domažlic, kde na stejné množství lidí připadá 526 případů zjištěné infekce koronavirem. Lákají určitě i Litoměřice (200 případů/100 000 ob.), Cheb (241/100 000) či Olomouc (220/100 000). Tam všude čeští občané mohou na výlet.

Oproti tomu jim je v zásadě zapovězené Sasko, které podle Robert Koch Institut hlásí 110 pozitivně testovaných na 100 000 obyvatel. Samotná saská metropole Drážďany, tolik oblíbená mezi českými turisty, ještě dokonce o dvacet méně. Výrazně horší je pak situace jen v několika bavorských příhraničních okresech, kde je při přepočtu až patnáctinásobně více nemocných než v Sasku.

Podle častých vyjádření některých český politiků by v sousedním Německu měl v brzké době nastat konec světa, kterému se my chceme vyhnout. Pohled na čísla je ale jasný. Konec světa se konat nebude. Ani u nás, ani v Německu.