Paradoxně největšími věřiteli nejsou soukromí dodavatelé, ale pojišťovny spolu se státem. Jen ta největší, Všeobecná zdravotní pojišťovna, se přihlásila o přibližně 40 milionů korun. Dluh vůči pojišťovně se může na první pohled zdát jako nesmyslný. Vždyť to jsou pojišťovny, které platí nemocnicím.

Český zdravotnický systém je ale v tomto případu nastaven na formě záloh. Pojišťovny tak zaplatí zdravotnickým zařízení zálohy, které vychází z předpokládaného množství výkonů. Pokud špitál udělá například více operací, částečně mu to uhradí. Ale jen v řádu jednotek procent. Když takových zákroků udělá více, má smůlu a nezbývá mu než se obrátit na soud. Což v minulosti udělala i Lužická nemocnice. Naopak pokud má nižší než předpokládanou výkonost, musí takové zařízení vše vrátit. Do koruny. A právě zde vznikl největší dluh rumburského špitálu, kterému se výkony propadly.

Když se o problémech největšího zdravotnického zařízení v regionu, které zajišťuje péči pro 55 tisíc obyvatel, začalo mluvit v médiích, přispěchal se svou reakcí také premiér Andrej Babiš a ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. Prohlásili, že rumburská nemocnice je důležitá a nenechají ji padnout.

Za několik měsíců vrcholící krize zdravotnictví na Šluknovsku toho ale příliš nedokázali. Je pravda, že se podařilo vyjednat vyšší úhrady u státní VZP. To řeší možné budoucí problémy, nikoliv obrovský balvan, který si nemocnice za sebou táhne. Stát přitom má možnost pomoci jeho váhu snížit. Třeba formou odpuštění dluhů u správy sociálního zabezpečení, případně vratek alespoň u VZP.