„Je to šest let života pryč. Významně to narušilo osobní a rodinný život, měl jsem také přerušenou profesní kariéru,“ řekl po posledním jednání soudu Darek Šváb. Toho policie obvinila v polovině prosince, následně několik týdnů strávil i ve vazbě. Od obvinění k osvobození tak uplynulo dlouhých šest let. Trest, který mohl dostat, přitom byl jen o něco málo výší. Trestní zákoník mluví o osmi letech, přičemž o takto vysokém trestu nemohl uvažovat ani ten, kdo by byl skálopevně o vině pana Švába přesvědčen. Tedy ani státní zástupce, který jej před soud poslal.

Délku soudních procesů v České republice dlouhodobě kritizují tuzemští odborníci i evropské orgány. Ústava totiž zaručuje prostřednictvím Listiny základních lidských práv a svobod právo na spravedlivý proces. Tím se kromě jiného rozumí také přiměřeně rychlý proces. A v tom mnohdy stát značně pokulhává.

Je samozřejmě možné, že se obžalovaný opakovaně z jednání omlouvá, ať již z osobních nebo zdravotních důvodů. Stát ale musí být schopen v takových případech odročit jednání nanejvýš v řádu týdnů tak, aby se proces zbytečně neprotahoval. Zcela jinou kapitolou stejné knihy jsou pak soudci, kteří si na půl roku nebo na rok odskočí na soudy vyššího stupně na stáž. Po celou tu dobu samozřejmě všechny jejich rozjeté případy stojí.

Nynější stav tak mnohdy připomíná situaci, kdy by rodiče vynadali dítěti třeba dva týdny poté, co něco provedlo. Výchovný efekt to má stejně nevalný.