Více než desítka neziskových organizací pracujících v Děčíně sociální oblasti žije ve velké nejistotě. Neví totiž, zda na letošní rok bude mít dostatek peněz, aby zajistila všechny služby. Zaměřují se na pomoc postiženým nebo sociálně slabým lidem, například bezdomovcům. Jejich služby ročně stojí miliony korun, pokud by je poskytoval stát, kraj nebo město napřímo, byly by především kvůli vyšším platům ve státní sféře výrazně dražší. Navíc by je s největší pravděpodobností nebyl kapacitně schopen vůbec zajistit. Proto prostřednictvím evropských i národních fondů, dotací od krajů a měst práci neziskovek věnujícím se sociální oblasti podporují. Zároveň kraje důkladně kontrolují kvalitu poskytovaných služeb.
Většinu tak potřebných peněz získávají spolky od státu, na městech je pak zpravidla zaplacení povinné spoluúčasti. Za své služby si totiž nesmí spolky nic účtovat, pro sponzory nejsou tak zajímavé jako třeba hokejové nebo basketbalové kluby. Doposud bývalo zvykem, že Děčín místním neziskovkám na jejich činnost přispěl. Vyjádřil tak i úctu a poděkování za jejich práci.
Letos je ale vše jinak. Více než polovinu žádostí o příspěvek zastupitelé na svém posledním jednání zamítli. A to přesto, že sociální a zdravotní komise, která je poradním orgánem rady města, doporučila přidělení financí. Bez městských peněz se tak ocitla například Slunečnice pracující se zdravotně postiženými, Indigo věnující se sociální práci ve vyloučené lokalitě v Boleticích nebo sdružení Jonáš pečující o lidi bez domova.
Proč se tak stalo, to se zástupci těchto organizací, kteří se na to přišli zeptat na zastupitelstvo, nedozvěděli. Jedinou odpovědí od vedení města bylo, že je potřeba vyjasnit některé nejasnosti a že se nejedná o konečné rozhodnutí, peníze na tyto dotace v rozpočtu vyčleněné jsou. Desítka spolků se tak nyní topí v nejistotě. Na vyjasňování přitom měli zastupitelé více než dost času. Komise odsouhlasila doporučující seznam 21. března, zastupitelé zasedli poslední dubnový čtvrtek. Mezitím se uskutečnila ještě dvě jednání rady.
Klientům neziskovek a jejich rodičům tak nyní nezbývá než doufat, že slovy vedení města "nula není nula", a že se při příštím jednání nuly v návrhu usnesení změní na částky, které umožní sociálním službám přežít. Vyspělá a sebevědomá společnost se pozná kromě jiného i podle toho, že se dokáže postarat o ty nejslabší a nejzranitelnější ze svého středu.