Minulý týden navštívil 1. náměstek děčínského primátora Pavel Sinko (ČSSD) besedu určenou pro členy děčínské KSČM, kde přítomné seznámil s plány radnice pro toto volební období a pochválil vzájemnou spolupráci obou levicových stran na děčínské radnici. Pochvaly létaly i na druhou stranu, stejně jako kritika tzv. „bohumínského“ usnesení, na základě kterého nemohou oranžoví otevřeně spolupracovat na celostátní úrovni s rudými. Přesto, na první pohled by se toto gesto návštěvy akce opoziční strany od člena vedení města mohlo nebo i mělo zdát podivné, vždyt' těžko si bude někdo představovat, že by obdobně navštívil například primátor besedu opoziční ODS, ale souvislosti a důvody takto vřelých vztahů jsou mnohem hlubší než jen zdvořilostní. Radniční koalice socialistů a Volby pro město totiž disponuje většinou pouhého jednoho hlasu a jakási forma dohody o spolupráci mezi komunisty a sociálními demokraty je tak vlastně nutná pro hladké prosazování programu vedení města. Jeden příklad za všechny, bez komunistických hlasů by v prosinci nebyl schválen rozpočet města pro rok 2011, jehož včasné schválení podminuje pokračování realizace Integrovaného plánu rozvoje města. Otevřená spolupráce ve vedení města a nějaké to místo v radě pro komunisty však kvůli přítomnosti Volby pro město není možná. Už účast ve vedení města s ČSSD je pro mnohé sympatizanty těžko stravitelným soustem. I tak však zbývá pro komunisty dost míst v komisích, výborech, dozorčích radách apod., kde již „nikomu“ nevadí. A výměnou za to podrží radniční koalici, když je potřeba. Tento stav vzájemné tolerance a skryté spolupráce, by se však mohl kdykoliv výrazně zkomplikovat jednoduchou aritmetikou. Stačí se podívat na kandidátní listinu ČSSD, kde na místě prvního náhradníka je „horáčkovec“ a podzimní neúspěšný pučista Jindřich Mikl, který by spíše než osmým hlasem socialistů byl třetím Severočechem. Situace na radnici je tak mnohem křehčí, než se může běžnému pozorovateli zdát…