Kritici vytýkali dráze nádraží a zastávky vzdálené od měst a vesnic, zastánci argumentovali slušnou vytížeností. Poslední příležitostný vlak po ní projel o osm let později. V prosinci roku 2015 se zřítilo několik velkých kamenů na trať a Správa železniční a dopravní cesty ji uzavřela. Sanace nestabilního svahu, ze kterého kameny spadly, by podle Správy železniční dopravní cesty měla vyjít na více než 20 milionů. Ty správce trati nechce investovat dříve, dokud nebude mít smlouvu na pravidelnou dopravu ve veřejném závazku.

Kraj, který regionální dopravu financuje, naopak nechce uzavřít smlouvu dříve, než bude trať opravená. Čas mezitím běží a trať postupně chátrá víc a víc. „V brzké době představím projekt chytré cyklostezky. Rozhodně nechceme jen sundat koleje, nasypat šotolinu a uživateli starej se,“ řekl na jednání děčínského zastupitelstva uvolněný radní Ondřej Smíšek. Ten se spolu s kolegy z ČVUT snažil najít možné využití pro vlaky, jak sám přiznal, nápady mu v této oblasti došly.

Šéfredaktor Děčínského deníku Alexandr Vanžura.

Děčín se tak poprvé jasně přihlásil k myšlence cyklostezky, která propojí tu největší vedoucí podél Labe s Krušnohorskou magistrálou. Tu zastává poměrně dost lidí a přidávají se k ní i obce podél trati. Od vybudování nové spojky pro milovníky kol, o jejímž financování zatím není jasno, si slibují příval turistů a hlavně tak potřebné oživení celého regionu.

Zdá se tak, že osud trati dopravující kdysi uhlí z Podkrušnohoří k Labi a dál do Saska, je zpečetěn. A to přesto, že proces zrušení dráhy je poměrně složitý a dlouhý. Jedno ale potřebuje Kozí dráha co nejdříve. Jistotu. Jistotu, zda se na ni vrátí vlaky, nebo ji začnou využívat tisíce cyklistů. Nejistota a dlouhodobý nezájem totiž jakýkoliv budoucí záměr jen víc prodraží a prodlouží.