Milovníci železnice na ten okamžik čekali dlouho. Poprvé po sedmi letech vyjel na Kozí dráhu vlak s lidmi, poprvé po patnácti letech v rámci pravidelné dopravy. Radost ale kazilo to, že soupravy končily jen v Telnici místo toho, aby pokračovaly dál na Oldřichov. Zprovoznění celé trati se přitom fandové vlaků jen tak nedočkají. I kvůli penězům.

Zprovoznění úseku mezi Děčínem a Telnicí, který byl v relativně dobré stavu, stál Správu železnic necelých 40 milionů. Ani přes tuto investici na trať nemohou těžké lokomotivy, pouze motorové vlaky.

Peníze potřebné na zprovoznění zbývající části budou o řád vyšší. Jen úsek mezi Telnicí a Krupkou mající necelé čtyři kilometry může spolykat ke stovce milionů. Lacinější nebude ani zbytek trati, kde je například potřeba vyměnit pět zabezpečení přejezdů, každý za deset až patnáct milionů. A to vše bez oprav nádraží a zastávek na trati.

To vše kvůli pár víkendovým vlakům přes léto, v pracovní dny a přes zimu bude na trati opět mrtvo. V kontrastu jsou pak velká nádraží na Děčínsku, která mnoho let čekají na svou opravu, která jim byla již slíbena a zase přesunuta. Nádraží, která denně bez ohledu na roční období využívají cestující jako je Benešov nad Ploučnicí, Česká Kamenice a Krásná Lípa. Pravděpodobně na jejich opravu poputují peníze z jiné kapsy velkého kabátu SŽ než na Kozí dráhu. Ale pořád je to jeden kabát a nemělo by být nic složité přesunout peníze z jedné kapsy do druhé, tam, kde jsou víc potřeba. A to je tam, kde je denní provoz.