Hluboké vyježděné rigoly, holiny plné odřezaných větví. Lesáci na Děčínsku bojují s kůrovcovou kalamitou. Labské pískovce nebo Lužické hory jsou ale zároveň také turistickou oblastí. Jejich návštěvníci přitom často zjistí až před harvestorem, na které frontě zrovna boj proti malému broukovi probíhá.

Tisíce stromů jdou na severu Čech každý den k zemi, jsou napadené kůrovcem a dříve nebo později by je stejně bylo nutné pokácet. V běžném hospodářském lese totiž není možné přistupovat ke kůrovcové kalamitě jako na území národního parku, kde se rozhodli ponechat většinu mrtvých stromů stát. Poslouží tak jako základ novému a přirozenému lesu.

Rozdíl v přístupu ke kůrovcové kalamitě mezi správou národního parku a Lesy České republiky je ještě jeden. Výrazně méně pochopitelný. Týká se míry a otevřenosti informací pro návštěvníky lesa. Děčínsko je totiž vyhlášenou turistickou oblastí, kde do lesů míří nejen o víkendech zástupy lidí.

Zatímco správa národního parku o všech problémech v lesích informuje na svých webových stránkách, do terénu umisťuje výrazné cedule a spolupracuje i s největším českým mapovým serverem, u Lesů ČR nic takového není. Turista tak třeba i po několika kilometrech dorazí k místu těžby a musí se otočit. Obzvlášť, pokud s sebou má malé děti. Úplně stejná situace je také v místech se zákazem vstupu, například v Pavlínině údolí.

Přitom by stačilo tak málo. Dát na okraj lesa upozornění, že ve vzdálenosti tolika a tolika kilometrů probíhá těžba, případně jsou neschůdné cesty nebo je zákaz vstupu. Případně se domluvit s mapovými servery na zanesení takových informací. Vždyť to není nic složitého. Stačí chtít a být vstřícný vůči návštěvníkům lesa. Vyvěšení na úřední desce totiž není dostatečnou komunikací.