Mezi řádky příspěvku z minulého týdne jste to nenašli, ale laskavý a pozorný posluchač mohl zaslechnout policejní sirénu. Ano, byl jsem před týdnem v Praze a nemohu se ještě jednou o hlavní město neotřít. Přišlo mi to tam (a nemluví ze mne zhrzená láska) jako v širším centru Novosibirsku, nebo tak nějak. Možná, že Novosibirsku křivdím, ale v Praze jsem na třech místech, která byla (a jsou) mému srdci blízká, našel jen setrvalou, zadřenou a neuklízenou špínu, vajgly, psí lejna a ve vzduchu (asi jako v tom Novosibirsku) zněla - ruština. Tak takhle „moje“ Praha dříve nevypadala. V hlavním městě se též dělá ta „politika“, tedy něco, co má své přesahy (bohužel) i do zapadlých vísek. Teď mám na mysli, že například nejnověji kongres nejsilnější poziční strany nám všem pěkně předvedl, jak se ta „politika“ dělá. V praxi to vypadá tak, že se v diskusních příspěvcích jako „dělá“ demokracie a pak se v kuloárech dohodne, kdo s kým jde proti komu a proč. Pak se udělá nějaký „převrat“ – třeba vystrnadit z mocenských pozic primátora Béma – a veřejnosti se to prezentuje jako snaha o nalití „nové“ krve do vedení partaje. Na to, že nového prvního místopředsedu ODS pojí s vedením partaje něco víc, než jen ideové a ideologické souznění pak musejí přijít až novináři. Bez výhodných a na penězovodech sedících známostech asi dnes nejde prostě nic. Tenhle princip, přenesený o patřičná poschodí níže, možná vysvětluje, čím se stalo, že z kandidátek dvou nejmocnějších partají (řeč je nyní o nedávných volbách krajských) jakousi podivuhodnou shodou okolností na poslední chvíli vymizeli zástupci Náhorního Karabachu, pardon, chtěl jsem říct Šluknovského výběžku. Podle mého se tahle krátkodobá taktika v dlouhodobější strategii nevyplatí, ale kdo už asi tak poslouchá „moudrosti“ nějakého vesnického pisálka…?