Vzhledem k tomu, že jsem od přírody (a hlavně – ze zkušenosti) tak trochu paranoidní, nepřijde mi jako náhodná shoda okolností zveřejnění informací o údajném morálním poklesku jednoho z mála světových literátů, který je původem z – řekněme – tuzemska. Já vím, od Moraváků bych dostal po papuli, kdybych nepřipomněl, že Milan Kundera je „jejich“. O to ale nejde. Média palcovými titulky solí do lidí, že Kundera mohl kdysi – poměrně zamotaným způsobem – někoho udat. Je to strašné obvinění; doufám, že historici vědí, co činí… A teď – jak tuhle informaci, sesazující jistou morální autoritu z pomyslného trůnu vřadit do sekvence těch ostatních zpráv? Namátkou: světová finanční krize (která se nás, podobně jako kdysi výbuch atomové elektrárny v Černobylu, prý skoro nedotkne), krachy domácích sklářských firem (i těch porculánek), vraždění kolem politiků, utlumování výroby v řadě podniků (asi vzhledem k té krizi, která se nás jen málo dotýká…), atd. Z hlediska pravidel propagandy je to asi takhle: špatné zprávy dokáže přehlušit jen zpráva ještě špatnější, drsnější, nechutnější. Odpoutá se tím pozornost od (případných) místních, lokálních problémů, které by bylo možné (například přemýšlivou volbou politické reprezentace) řešit. Jenže, to by jeden musel hloubat o vlastní odpovědnosti za stav demokracie u nás, a přitom přemítat nad „zrádným“ Kunderou je přeci tak nesnesitelně snadné… P.S.: Pro mě ale zůstává zprávou týdne ta příhoda, jak někde v Praze tahali z odpadní jímky kozu a pejska, a nemohli je od sebe odtrhnout! Ta fotka u toho, na níž se koza i pes tváří, jako by právě zachránili celou zeměkouli! Božské! P.P.S.: Nevyrostl jsem totiž „na Kunderovi“, ale na Medvídkovi Pú…