Koukám na kalendář a vychází to dnes na jediné téma, takže přičiním poznámku k nadcházejícím volbám. Za osm dní dostanou občané opět možnost vyjádřit prostřednictvím účasti na krajských (v případě občanů Děčínska i senátních) volbách svůj názor na politickou realitu. Je mi jasné, že mých pár řádek je jenom kapka v moři výzev, aby lidé nezůstávali doma a nenechali za sebe rozhodnout čipernější, případně odpovědnější spoluobčany. Politologové, politici i novináři se v těchto dnech budou předhánět v tom, jaké argumenty předložit občanům, aby se účastí ve volbách podíleli na budoucím vývoji krajů (a svým způsobem i Senátu). Dokonce i já sám, pěkně doma v rodině, budu muset vyvíjet jisté úsilí, abych přesvědčil vlastního otce, aby se laskavě zmátožil, překonal tu snadno vysvětlitelnou nechuť a šel volit. Snadno vysvětlitelná nechuť vypadá (v jedné větě) takto: „Já nikam nejdu, protože není z čeho si vybrat!“ Není s tímhle názorem jediný a dá se s tím těžko něco dělat. Tvrdím však, že mezi skoro dvěma desítkami stran a příslušným počtem lidí na kandidátních listinách je možné najít (říkám tu pro zatvrzelé a předem rozhodnuté ne-voliče) alespoň kompromis se svým „občanským“ svědomím. A jeden dost úžasný argument pro účast na volbách mi při návštěvě na úřadě řekl jeden soused: „Půjdu volit, abych pak mohl odpovědně nadávat na poměry! Kdybych nevolil, tak to právo nemám…“ To se mi líbí!