Samozřejmě, že prvními stránkami novin, jakož i žlučí mnoha spoluobčanů cloumají vášně, vyvolané reportáží televize Nova, ve které se (skoro by se chtělo říct „konečně“) zezřetelnila bída domácí politiky. I když je to aféra na nejvyšší úrovni, jde přece jenom o poslance Poslanecké sněmovny, o naše zákonodárce, přesto vrhá stíny nejen do stran (myšleno, až do regionů), ale hlavně do budoucnosti. Dost strašné mi na téhle nejnovější kauze přijde pokus (opakovaný, jak jinak) nasadit psí hlavu za to, že poslanci jsou schopni doslova téměř všeho, investigativním novinářům. A že prý si takové metody nemohou novináři dovolit, atd. Je to přesně naopak. Podle mého je dobře, že se jisté partě novinářů povedlo takhle pěkně, názorně a v hlavním vysílacím čase (potažmo na prvních stránkách) nachytat a následně zostudit pár poslanců. Kdyby tu fungovaly jisté demokratické (vnitřní) předpisy a regule, tak by se do vysokých míst politiky přes obecní, okresní, krajskou a regionální politiku, tenhle druh „lidí“ vůbec nedostal. Byli by, za jejich manýry, za jejich sklony k nečisté hře vyřazeni z účasti v politice už (řečeno sportovním slovníkem) v nižších, vyřazovacích kolech. To, že se do vysoké politiky dostanou přes neexistující nebo jen velice řídké síto lidi, kteří jsou schopni leváren, ze kterých jde hlava kolem, je chybou naší tzv. demokracie. Kdyby („bába měla fousy, byl by to dědek“, já vím), kdyby tedy byli naši zákonodárci tak čistí, jak by naznačovaly rozhořčené reakce mnohých z nich po vypuknutí skandálu, neměli by investigativní novináři šanci. Jenže, jak to tak vypadá, tahle současná aféra se jeví spíše jako první v řadě dalších. Je na co se „těšit“…