Myslím, že už nastal čas říct si pravdu. Párkrát jsem tu, trochu v žertu, pochválil možnost, kterou zhruba od Vánoc minulého roku mají přinejmenším obyvatelé příhraničních oblastí. Šlo (a jde i teď) o to, že „silná“ koruna umožňuje obyvatelům zajet za levnými nákupy prakticky čehokoli do sousedního Saska (potažmo Bavorska, atd.). Jenže – ten háček, který se za levným nákupem skrývá, je mnohem větší a horší. Ta „silná“ koruna je cosi, co se „nám“, když už jako stát oddalujeme vstup do „euro-zóny“ hrubě nevyplatí. Avizovaná poměrně masivní propuštění z podniků, kterým se díky „silné“ koruně (jen zdánlivě paradoxně) prodražují pracovní síly společně se souběžným umenšením zisků, jsou jen začátkem neblahého řetězce. Nejnověji jsme se například dozvěděli (vláda na to přišla teď, praktici z terénu už dávno….), že díky „silné“ koruně se objem dotací z Evropské unie, vzhledem ke změnám meziročního kursu koruny k euru, sníží (zatím a papírově) o nějakých pět set miliónů korun českých. Premiér Topolánek v jakési variaci té nejběžnější „vekslácké“ manýry sice oznámil, že vláda má prostředky na to, jak tuto ztrátu snížit. Že prý by se dotace EU mohly čerpat v nějaké jiné měně. Je mi to líto, ale z toho prohlášení pana premiéra jaksi vyplývá, že o mechanismech čerpání dotací neví ani to pověstné „kulové“. Řešení, které on navrhuje, je přesně to, co pravidla EU co nejpřísněji zapovídají. Co takhle přestat se bát toho eura? Než si budeme moct tu v současnosti nejsilnější měnu na světě, českou korunu, „nabouchat do kecek“.