Zajímavá věc, tahle „navigace“. Taková malá televize, která bezpečně odvádí pozornost řidiče od dění na silnici před ním, hovoří na něj (dle výběru) sonorním mužským či líbezným ženským hlasem a zároveň má prý – jak jsem se nyní dočetl – pozitivní vliv na řízení a na bezpečnost dopravy. Trošku si to nemyslím. Moje osobní zkušenost (neprozradím, o jakou značku navigátora šlo) je krapet smutnější.

Když jsem ondy zvolil alternativní únikovou cestu z rakouské Vídně nikoli přes Hatě, leč spodem přes Slavonice, zavedl mě líbezný ženský hlas a šipička na obrazovce nejprve dvakrát na slepou polní cestu a pak do jednoho dvora v malé rakouské příhraniční obci. Potřetí jsem už tu „bábu v krabičce“ prostě ignoroval a jel jsem po cestě, která mému skautskému instinktu (žádný nemám) připadala příhodnější. A ty Slavonice jsem nakonec našel.

Píši to také proto, že nemine snad týden, aby ta slavná GPS-ka nezavedla nějaký pětadvacetitunový kamión do skal mezi Chřibskou a Doubici, kde se takové monstrum prostě musí v úzkých serpentinách zaseknout. Totéž v „bleděmodrém“ platí o krásných prosklených (později „vysklených“) zájezdových autobusech, řízených skrz GPS-ku bezpečně nejkratší (ale provozně nejblbější) cestou. No nic. V článku, který tvrdí, že GPS-ky zvyšují bezpečnost dopravy se rovněž uvádí, že ten průzkum byl vypracován na žádost firmy vyrábějící navigace. Věrohodnost výzkumu nechám tedy na uvážení ctěného publika, s připomínku, že takových „zkoumání“ máme kolem sebe a o čemkoli, včetně spokojenosti s politikou, mnoho a mnoho a mnoho, atd….