Ať tak či tak, Eberhard nám všem dal celkem dost zabrat. Nejvíc samozřejmě těm, kteří museli ven do té sloty a opravovat popadané. A padalo všechno od stromů, přes střechy, po poletující popelnice, a tak dále. Chtěl jsem původně napsat mírně romantickou poznámku, jak jsme tu bez proudu s našimi psy žili pěkně pohromadě v jedné místnosti a vařili si na kachlové plotně.

A uvědomovali si přitom hlavně to, jak jsme bez „proudu“ téměř bezmocní. Jak jsme závislí na zvucích z rádií, obrázcích z televize a z internetu. A přitom, i když se nedá jít do lesa kvůli větru, pořád zbývají ty stovky knih, které mi tu zůstaly po všech možných příbuzných, a které nikdy nepřečtu. Především ale: díky všem, kteří se zapojili do náprav Eberhardových škod!