V dobách zrodu nové republiky si jeden z jejích zakladatelů, Tomáš Garrigue Masaryk, pro všechny národy v něm tehdy žijící přál nejméně 50 let klidného a svobodného vývoje k demokracii. Podívejme se, jak čas šel. Úvodem proběhlo 20 let základního budování. V roce 1938 to vzalo rychlý konec v podobě tzv. Mnichovské dohody. Následovalo (1939 – 45) šest let okupace nacistickým režimem. Následně proběhly tři roky zmateného přetahování o moc, které skončilo v únoru 1948 převzetím moci komunistickou stranou. Dalších 41 let se nedá označit za budování demokracie. Po listopadu 1989 začala prakticky od nuly další pasáž snažení o vybudování demokratického prostředí. Po nějakých 27 letech tohoto usilování jsme v situaci, kdy je společnost – díky politickým vládnoucím elitám – poměrně rozdělena, a hlavně, vlastně neví, jestli nějakou „demokracii" vskutku chce a potřebuje. Zdá se, že mnohým spoluobčanům by vyhovovala nějaká vláda „pevné ruky", což je demokracii na hony vzdáleno. Ony dvě generace (cca 50 „masarykovských" let) klidu na budování demokracie tu zatím neproběhlo…