Svatého knížete Václava bereme za zakladatele jakési více méně iluzorní "české" národní identity. Po pár staletích můžeme říct "iluzorní", protože Čechů "jak poleno" až do páté generace v téhle zemi už mnoho nenajdeme. Včera uplynulo 97 let od "oficiálního" vyhlášení vzniku Československa. Slavit svátek vzniku již neexistujícího státu, navíc v den, který mnoha historiky (i paměťníky) bývá jako skutečný den vzniku státu trochu zpochybňován, je taková hezká česká švejkovsko-kafkovská absurdita. Ale je to stejně jedno. Československo neexistuje a představitele "dolních deseti miliónů" to mnoho netrápí. Soudě alespoň podle úterního zasvěceného dialogu frekventantů nejmenované "výběžanské" hospody. Děkuji P.B. za následující inspirativní odposlech – A: "Zejtra je prej svátek?" B: "Jakej?" A: "No práce, svátek práce!" B: "Jó, dyť jo…" Tak, hoši! Děkujeme! A doufejme, že to nějak do té stovky, tedy do stého výročí neexistující země v roce 2018, snad doklepeme. I když, při dnešním překotném vývoji světové i domácí situace, kdo ví?
