Zbytek lidstva (i my Češi) ho zná, i když asi netuší, kdo je vlastně autorem, v podobě citátu: „Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého." Když to domyslíte do důsledků, tak by jeden nejspíš neměl ani vystrčit nos z bytu, aby se nevystavil nebezpečí, že nějak ohrozí svobodu „druhého".

Možná přeháním, ale mně to tak připadá, nejnověji od středy 31. května, kdy začal platit nový zákon o zákazu kouření prakticky na všech místech, na která si zákonodárci vzpomněli. Jsem povinný nekuřák, tak by mi to mohlo být „šumák". Není. Považuji tento a podobné zásahy státu do svobod jednotlivce za úchylné vměšování do životů.

Zákaz kouření v restauracích, hospodách, kavárnách a barech je, kromě jiného, další frontální útok na soukromé vlastníky. Ti si nyní všechny investice, které umožňovaly koexistenci kuřáků a nekuřáků, mohou nabouchat do kecek…

A abych nepřeháněl, je tu pár výjimek: Kouřit se smí v psychiatrických léčebnách a ve věznicích, to je povzbudivé…

Martin Schulz, Doubice