Není třeba dopodrobna rozebírat, že republikánský kandidát Donald Trump by mohl pravděpodobně jen hýkat či uštěpačně útočit na paní Clintonovou a stejně by si získal nehynoucí slávu a obdiv svých příznivců. Tak už to v současné politice chodí, že totiž emoce a hlavně jejich vybuzení mají v politických debatách větší úspěšnost než uvádění argumentů a faktů. Oním přínosem mám na mysli podrobné zkoumání (ze strany novinářů všech politických barev a zaměření), v čem účastníci debaty, paní Clintonová a pan Trump, lhali či přinejmenším mlžili. A, světe, div se! Bylo toho opravdu hodně. Vlastně na můj vkus až moc. Nicméně oceňuji, že všechna hlavní americká média věnovala po debatě velký prostor právě tomu, že veřejnost seznamovala s rozsahem a hloubkou kandidátských "lží". Soudím, že podobné rychlé, přesné a obsažné analýzy lží našich špičkových, regionálních, městských i obecních politiků bychom, obrazně řečeno, potřebovali jako ono pověstné prase drbání. Co, my? Politici by to potřebovali – aby tolik nelhali…
