Představitelé SPD se mohou po úletech pánů Okamury a Roznera vytáčet, jak je jim libo. Vyslovená slova, která zpochybňují vražedný systém, do kterého v rámci cílené likvidace částí společnosti nacisté v období jejich hrůzovlády zařadili koncentrační, pracovní, pobočné a jiné tábory, už do mediálního prostoru zavěsili.

Pan Okamura se vymlouvá na horečku a dočasnou ztrátu úsudku ve chvíli, kdy umenšoval zhovadilost koncentračního tábora v Letech u Písku. Pan Rozner ten tábor nazval dokonce “pseudotáborem”.

Takže, pánové Okamuro a Roznere (a další)! V lednu 1945 zemřel v “pobočném” táboře Kaufering můj dědeček Bedřich Schulz. Byl to tábor, kam se z hlavního tábora v Dachau odklízeli “nepoužitelní”. Dědeček zemřel “pouze” na tyfus. Neukopal ho k smrti sadistický gestapák.

Jenže, pánové Okamuro a Roznere! Slovy básníka Dylana Thomase: “Po první smrti už žádná jiná není…” Doufám, že vám někdy dojde zhůvěřilost vašich neonacistických žvástů. Jsem hodně naštvaný, a tak bych vám přál zažít na vlastní kůži týden ústrků a utrpení, kterými musel můj dědeček Bedřich projít v deseti letech od vyhlášení Norimberských zákonů (dohledejte si ve Wiki) až do té zbytečné smrti tři měsíce před osvobozením…

Martin Schulz, Doubice

Více než tři desítky fotografií známých i méně známých míst z Jizerských hor nabízí výstava Zaostřeno na Jizerky. V ambitu Lorety Rumburk je k vidění do 22. února.
KRÁTCE: Co se děje na Děčínsku? Přečtěte si stručný přehled