Občas, když odcházím ze sázkárny s tiketem v ruce, provozuji denní snění. Co bych, kdybych… A jistě, na tom seznamu, kromě celé bedny Míšů, jsou také nějaké ty slavné světové lázně se zvučnými jmény: St. Tropez, Biaritz, Rancho La Puerta, Marienbad no, prostě cokoli na světě.

S jistými výjimkami. Například bych nejel do Sevastopolu. České ministerstvo zahraničí to totiž důrazně nedoporučuje! A rovněž bych nejenže nejel, ale ani neposlal hluchou tetu do města Krivoj Rog na jižní Ukrajině. Je to totiž něco jako Vítkovice, nebožka kladenská Poldovka a plzeňská Škodovka za plného provozu a najednou.

Rozhodně bych na ta dvě posledně jmenovaná místa neposlal na rekreaci své psychicky nemocné dítě. Kdybych byl druhým nejbohatším mužem této země, zajistil bych nemocnému dítěti nejspíš nějaké švýcarské sanatorium a špičkové psychiatry či klinické psychology. To nejmenší, co bych pro ně (to dítě) mohl udělat, by bylo vzít ho do Doubice… Pan Babiš to ale tak necítí.

Martin Schulz, Doubice

Martin Schulz.
Čtvrtečník Martina Schulze: Živé štíty premiéra Babiše