Občas, když odcházím ze sázkárny s tiketem v ruce, provozuji denní snění. Co bych, kdybych… A jistě, na tom seznamu, kromě celé bedny Míšů, jsou také nějaké ty slavné světové lázně se zvučnými jmény: St. Tropez, Biaritz, Rancho La Puerta, Marienbad no, prostě cokoli na světě.

S jistými výjimkami. Například bych nejel do Sevastopolu. České ministerstvo zahraničí to totiž důrazně nedoporučuje! A rovněž bych nejenže nejel, ale ani neposlal hluchou tetu do města Krivoj Rog na jižní Ukrajině. Je to totiž něco jako Vítkovice, nebožka kladenská Poldovka a plzeňská Škodovka za plného provozu a najednou.

Rozhodně bych na ta dvě posledně jmenovaná místa neposlal na rekreaci své psychicky nemocné dítě. Kdybych byl druhým nejbohatším mužem této země, zajistil bych nemocnému dítěti nejspíš nějaké švýcarské sanatorium a špičkové psychiatry či klinické psychology. To nejmenší, co bych pro ně (to dítě) mohl udělat, by bylo vzít ho do Doubice… Pan Babiš to ale tak necítí.

Martin Schulz, Doubice