Dříve jsme si vystačili, když taková situace nastala, zvoláním: „Zloděj křičí chyťte zloděje!“. A hned bylo jasno a všichni věděli, o jakou věc se jedná. Ve dvacátých letech jedenadvacátého století si zřejmě s touhle starou pravdou nevystačíme. V dnešních dnech by to asi mělo znít: „Zloděj křičí omluvte se mi za to, že jste mě chytili!“ Soudím tak podle chování jednak dvou nejvyšších představitelů země, prezidenta Zemana a premiéra Babiše.

A k nim se „statečně“ přidala ještě zmocněnkyně vlády paní Válková. Prezident nenašel novinový článek, na jehož základě vypustil hrubou pomluvu na vynikajícího novináře Ferdinanda Peroutku. Zeman nejen neuznal, že lhal, ale nejnověji chce po vnučce pana Peroutky, která ho za pomluvu žalovala, aby zaplatila soudní výlohy. Prý proto, aby si lidé rozmysleli žalovat prezidenta.

Pan Babiš je v rodné vlasti, na Slovensku, soudně potvrzeným agentem StB. Soudí se dál, i když horu papírových důkazů asi neukecá. Paní Válková žaluje historika pana Blažka za to, že si dovolil zveřejnit písemně podložené důkazy, že paní Válková v minulosti hustě sloužila komunistickému režimu. Co by to asi řekl T.G. Masaryk? Asi: „Nebát se a krást!

Martin Schulz,
Doubice