Pozorně jsem poslouchal projev čínského prezidenta na setkání česko-čínského přátelství a mohu bez mučení přiznat, že podobný tok vzduchu přes hlasivky lidské bytosti jsem naposledy slyšel tak před dvaceti šesti až dvaceti osmi lety od Milouše Jakeše. Čínští investoři se chystají v České republice utratit, jak si spokojeně pomlaskl prezident Zeman, až devadesát pět miliard korun. Hurá. Tyhle peníze se podle mého úsudku vypaří dřív, než by stačily zahlédnout bránu Pražského hradu, kam budou jistojistě doručeny. Co se týče kultury politického projevu, dostali především obyvatelé hlavního města názorně a pěkně pocítit, co to znamená žít v totalitním režimu, kde jen zvednutí vlajky státu považovaného cizí mocností a jejími papaláši za neexistující je trestný čin. Vidět záběry čínských estébáků převlečených za v Česku žijící majitele restaurací, jak berou pod krkem české seniory, bylo velmi poučné. Doufám, že pokud nepřijede zítra nebo pozítří na tanku, uskuteční se příští návštěva hlavy čínského státu tak za sto let, takže říkám za sebe: děkuji a sbohem..