Ke všem výročím, která se připomínala na 1. máje, bych rád připojil ještě jedno, i když nekulaté. Před čtrnácti lety se Česká republika oficiálně stala členem Evropské unie. Uznávám, že obrovská celostátní konference za účasti všech politických subjektů, které to s demokracií v naší zemi myslí vážně, se jistojistě uskuteční příští rok.

Nebo snad ne? Někdy mi přijde, že členství v EU je pro mnohé politiky i část veřejnosti jakousi samozřejmostí. Mnohem častěji než připomínka toho, že Evropa nám (kromě jiných výhod) v uplynulých letech „pomohla” finančními injekcemi v hodnotě přes bilion korun, se ozývají plytce nekritické hlasy.

Přitom bilion korun je – řečeno po indiánsku – moc moc. A členství v EU není jenom o penězích, je o volném pohybu zboží a lidí, o mocné kulturní výměně, o společných studijních a vědeckých programech a tak dále. Když pak například hlava státu kdesi řekne, že je pro členství v EU, protože si přece „nezařízneme slepici, která nám snáší zlatá vajíčka”, a lidé na náměstí se zachechtají, je mi krapet stydno.

Evropský projekt je velkolepá myšlenka, kterou je třeba pěstovat i přes mnohé její nedostatky. Alternativu k ní neznám.

Martin Schulz, Doubice