Někdy říkáme v černém žertu naší zemi „Absurdistán”. Dějí se tu neskutečně absurdní, nevysvětlitelné věci. Možná je pro to příhodnější výraz, který si nepomáhá cizími slovy, ale jen českým novotvarem. „Cochcárna”.

Každý, nebo abych nepřeháněl, mnoho lidí, a co hůř, mnoho lidí v pozicích, které ovlivňují veřejné mínění, si dělá, co chce, říká, co chce, a pak se všichni divíme, jak se nám nějaká příjemná a přirozená otevřená společnost mění v bohapustou žvanírnu bez nějakých přesnějších pravidel.

Když se rozhlížím po stavu věcí v různých zemích, nikde se mi nepodařilo zaznamenat stav, ve kterém prezident říká na veřejnosti (tentokrát mám na mysli veřejnost zahraniční) něco naprosto jiného, než jsou oficiální postoje české vlády. Přitom je to jen vláda, která v této zemi určuje postupy a postoje v zahraniční politice.

Nejnovější „vejšplechty” Ing. Zemana před evropským publikem (shromáždění Rady Evropy), kde schválil ruskou anexi Krymu a navrhl za ni pro Ukrajinu nějaké finanční či naturální „odpustky”, je mimo hranice představivosti. Proč takové věci říká, přestane být záhadou jen tehdy, když připustíme, že hlava českého státu by mohla být zároveň čímsi jako tiskovým mluvčím Kremlu…

Martin Schulz, Doubice