Dálnice, která by obecně měla sloužit co nejpohodlnější přepravě z místa A do místa B, se stává, díky věčným opravám, neobyčejnou prudou. A není v tom sama. Je nás prostě na rozbitých silnicích moc. Připadá mi, že silnice jsou tu od toho, aby se opravovaly, nikoli, aby se po nich jezdilo.

Takový veselý rozhovor o tom před pár dny proběhl na ČT 24. Hostem byl šéf Ředitelství silnic a dálnic a v podstatě smutná veselost rozhovoru spočívala v tom, že se úporně snažil vyhnout přímé odpovědi na jednoduchou otázku. Ta zněla, necituji přesně, leč po smyslu: kdy naposledy jste projel úsek Praha - Brno pod devadesát, respektive sto dvacet minut? Tipnete si odpověď?

No, jak jsem řekl, divák se jí nedočkal, podobně, jako na otázku, zda při cestách do zahraničí narazil pan šéf silnic a dálnic na tak rozsekané silnice a dálnice jako u nás, zněla odpověď, že všude… No, určitě. Jinak ovšem - šťastnou cestu!

Pražská ulice v Rumburku.
Rumburk chce zastavit piráty silnic pomocí čtyř nových radarů