Takže se nám všem o víkendu opět potvrdilo, že “na ptáky”, natož na vítr “jsme krátký”. Přišel na nás vichřice, ano, přišel vichřice, protože se jmenoval “Herwart”. To je hezký zvyk pojmenovávat nověji naše tlakové výše a níže, jakož i orkány a hurikány zvučnými jmény. Člověk pak ví, na koho být naštvaný.
Takže “Herwart” to v bližším i širším okolí vykosil, jako před ním snad už jen “Emma” a taky “Kyril”. Všichni dopředu věděli, že to přijde, takže je nám všem samozřejmě líto, co se komu stalo, ale nemá cenu si stěžovat na výpadky elektřiny, když jinde šlo o život.
”Herwart” nám předvedl, jak strašně jsme závislí na tom, aby všechno běželo, jak po drátku, hlavně tedy po tom drátku s elektřinou. Jak jí jednou někdo vypne, a může to být zase nějaký Herwart, nebo - nedej Bože - nějaký škodič, tak naše civilizace (řekněme tedy “veřejnost”) se do dvou, tří dnů rozloží na atomy, a jen horko těžko dá dohromady, co někde někam, díky výpadku elektrického pohonu, vyšumělo do větru…
Martin Schulz, Doubice