Tentokrát to shodou všelijakých okolností vyšlo na Berlín. Jsem tu poprvé a proč tomu je 
by bylo na moc dlouhé povídání. Stručně tedy: nestačím se tu divit, že z berlínské perspektivy vypadají „naše domácí" problémky neuvěřitelně provinčně a pateticky. Z této perspektivy skutečně ne, že existuje, ale skutečně i žije „jedna Evropa", je tu zřetelný pocit, že existuje a žije „jeden svět" a je tu neuvěřitelně dynamické společenství neuvěřitelně rychle se rozvíjející metropole, která bude – to mi věřte – během několika let hlavním městem Evropy, ne-li světa. Malý postřeh: jeli jsme s mou paní odpoledne tramvají a lidi kolem nás (místní, nikoli turisté) mluvili mezi sebou nebo do mobilů asi osmi jazyky, z nichž jsme rozuměli jen dvěma (němčině a angličtině). Čeština nezněla, protože jsme oněměli tou pestrostí. To není Babylon, to je současná Evropa…