V poslední době se (konečně) mohla pozornost veřejnosti obrátit k tomu, čemu se říká „investigativní novinařina”. Jde o jeden z nejdůležitějších článků v řetězci předávání informací veřejnosti. Je to přesně to, kvůli čemu se někdy novinářům říká „hlídací psi demokracie”. Je to přesně to, kvůli čemu se médiím někdy říká „sedmá velmoc”.

No, ale všeho s mírou… U nás, na naší svérázné a ryze české cestě k demokracii, jsou novináři velice často považováni, především díky stanoviskům politiků, za obtížný hmyz. Pořád by do něčeho kafrali, pořád se jim něco nelíbí, nenechají (těm hodným a pilným) politikům klid a čas „na práci”.

V téže době, kdy se na sousedním Slovensku hroutí vláda kvůli vraždě investigativního novináře a jeho snoubenky, se v Česku naváží do médií (převážně těch veřejnoprávních) skoro každý, kdo se cítí být u moci a má díru do hlavy, kterou může dštít odsudečné poznámky vůči novinářům, kteří si dovolí mít kritický postoj k tomu kterému politikovi…

Od těchto politiků je to krátkozraký a omezený přístup, protože aby svět (čili média) fungoval podle jejich představ, museli by naopak oni také pracovat podle těch našich…

Martin Schulz, Doubice