V úterý večer schválilo zastupitelstvo pražské městské části Řeporyje jednomyslně návrh na zřízení pomníku padlým bojovníkům Ruské osvobozenecké armády. Česká veřejnost je zná pod mírně odsudečným pojmem „vlasovci“. Na konci II. světové války zasáhli bojovníci Ruské osvobozenecké armády, která byla součástí německých ozbrojených sil, zcela zásadním způsobem do průběhu tzv. Pražského povstání. Nebýt jejich vpádu „do zad“ německým jednotkám, které se chystaly zdecimovat pražské povstalce, mohl být pro Prahu závěr vojny ještě drsnější. Vlasovci jsou složitou kapitolou složité historie nejen války, ale i Sovětského svazu. To tu nevyřeším. Na co mohu mít názor a co mohu ocenit je skutečnost, že řeporyjské zastupitelstvo našlo dost sil na to, postavit se léta falšované historii a svým způsobem potvrdit, že Praha nebyla osvobozena (den po skončení války) Rudou armádou, jak nás to celá léta učili ve školách. O této pražské příhodě tu píši proto, že mi přijde (a nejenom dnes a pod vlivem řeporyjského rozhodnutí) jak málo se tady v Sudetech věnujeme rozkrývání všech možných aspektů místní nelehké minulosti. Jako by nikdy nebyla. Jako bychom tu nežili v „domech po Němcích“… Tak snad někdy.…

Martin Schulz,
Doubice