Všichni jsou veselí, všichni mají své sociální dávky, občas se někde něco zaškoprclo, ale už je to fajn a my můžeme všichni směle napředovat k zářným zítřkům. Já ale kolem sebe vidím lidi, kteří nemají tři vysoké školy, jež jsou nejspíš zapotřebí k tomu, aby člověk v nouzi nějaké peníze ze státu dostal. Nechme stranou „profesionální dávkaře“, kteří jsou někdy mylně v médiích popisováni jako „sociálně nepřizpůsobiví“ (opak je pravdou). Vezměme si normálního člověka, který přijde o místo. Když nezná dopodrobna všechny možné způsoby, jak a o jakou „dávku“ má požádat, může se mu snadno přihodit, že pár měsíců nebudeme mít od státu ale ani „vlhké nic“. Možná, že náš nezaměstnaný například neví, že než mu úřad dávku přizná (nebo nepřizná) má na to (ten úřad) šedesát dní. Když upadne do nezaměstnanosti generální ředitel nadnárodního koncernu (jako každý třetí v téhle zemi si samozřejmě půjde pro nějakou sociální dávku), asi mu jeho drobné úspory pomohou těch šedesát dnů bez příjmu nějak překlenout. Když upadne do nezaměstnanosti dlouhodobě nezaměstnaný, je na těch šedesát dnů bez příjmů vystaven takovému tlaku, že se ani nedivím, když jde někam „zabavit“ poklop od kanálu. Jen se tiše modlím, aby nešel krást ke mně, což by asi špatně dopadlo. Buď by kleplo mě, nebo já jeho…

Martin Schulz je komentátorem ČRo6 a starostou Doubice. Komentář si můžete poslechnout na www.decinskydenik.cz