Nepokoje na Šluknovsku, prezentované jako etnické nesváry, které přerostly v otevřené demonstrace nevraživosti mezi „bílými“ a „Romy“, měly být (a doufejme, že i jsou) velkým a hrozivě vztyčeným ukazováčkem (nikoli, prosím, prostředníčkem) směrem k „pilířům“ demokracie. Jak exekutiva (vláda a její údy), tak zákonodárná moc, tak soudy by měly začít fungovat jaksi přiměřeněji vyostřující se situaci. Ta není, samozřejmě, způsobena národností, ale například na Šluknovsku (a troufám si tvrdit, že i jinde) tím, že většinová veřejnost, drcená a ochuzovaná příkazy shora, je zároveň drcena a ochuzována (okrádána) jaksi „zdola“. Česky: nebohatá většina je okrádána shora byrokratickými asociály pomocí tzv. „spořících reforem“, tak i zdola „chudými“ nepřizpůsobivými. To je neudržitelná situace, která (jest se obávat) může čím dál častěji vést ke zkratkovitému jednání a – jak to nazvat? – k dramatickým reakcím na určité situace. Mám tím na mysli tu tragédii v Tanvaldu, kterou zatím policie nemohla řádně vyšetřit. Podle informací, které jsou v médiích, mohlo jít o již zmíněnou „zrychlenou“ a „dramatickou“ reakci jednoho občana na situaci, v níž se on (a desítky jeho spoluobčanů) ocitl už mnohokrát. „Drobná“ romská přesila cosi chce od (zdánlivě) bezbranného staršího člověka. Stokrát jim to v minulosti vyšlo. V noci na Nový rok v Tanvaldu zrovna ne. Pozor, ať se z toho nestane nová norma: Jenže, jak na to? Z balíčků různých opatření, které se po „šluknovských nepokojích“ objevily v mnoha podobách, se zatím neuskutečnilo vůbec nic.