Když jsem tedy necinkal, alespoň jsem si „cintal pentli“ na Rádiu Svobodná Evropa, kde jsem tehdy pracoval, a které si dnes už skoro nikdo nepamatuje… Škoda! Často mám silný pocit že to, co teď napíši jsem již psal, ale nešť - Mozart se taky vykrádal, že? Chtěl jsem říct: pocit se týká toho, že nějakou Svobodnou Evropu bychom potřebovali i dnes – možná víc, než kdy před tím. Tehdy byl „padouch“ celkem zřetelný a cílem bylo odstavit ho od moci. Dnes je „padouch“ značně rozplizlý a (podle mého) daleko víc rozlezlý do všech zákoutí našich životů, než byl ten prokletý „bolševik“. Chybí mi v dnešních médiích ta autorita, kterou před dvaceti lety Svobodná Evropa měla. Chybí mi to, že novináři (mluvím o „velkých“ médiích) nedisponují tou mocí, aby když označí celkem přesně „tvůrce“ a „spolutvůrce“ dnešního politického bahniště, nastal ve společnosti nějaký pohyb, nějaký vzdor, nějaká akce. V dnešních dnech se po každé z těch desítek afér stane pravidelně vlahé nic. Zároveň se však obávám toho, že pod jakousi pomyslnou pokličkou to probublává, takže se někdy (těžko říct za jak dlouho, ale víc než rok bych tomu nedal) holt stane, že hrnec přeteče. A „samet“ to asi nebude…