Šlo o jednání Poslanecké sněmovny ve věci případného vyslovení nedůvěry vládě. No, všichni věděli, jak to dopadne, takže šlo jen o to vyplnit formu nějakým obsahem. Což bylo, je a (k čertu!) i bude v případě našich zákonodárců nemožné. Řada řečníků se tam vzájemně vybízela k tomu, aby se „vrátili k jádru věci“, nebo „k základnímu problému“, popřípadě „ke kořenům krize“. Čekal jsem pěkných pár hodin, jestli se některý z vystupujících skutečně k „jádru pudla“ dostane. Ale nestalo se. Všichni považovali za základní věc to, jestli víc krade XY nebo AB, popřípadě jestli je DT více zkorumpován, než ZT. Přitom „jádro pudla“ je – podle mého – toto: všichni (pro případ, že to slovo nezní dost důrazně, tak ještě jednou: VŠICHNI !!!) zákonodárci jsou našimi „služebníky“, našimi „zaměstnanci“. V popisu práce mají činit všechno pro blaho nás občanů. Nemají tam v žádném případě stanoveno, že mají plácat nesmysly, urážet se navzájem, pobíhat mimo sál nebo ostentativně „zívat“ na průběh jednání. My je platíme za práci, kterou nedělají! Kde je nějaká vize do budoucnosti? Kde je plán na to, jak se naše (občanstva) situace zlepší, když jedna vláda zavede reformy a ta následující je zase zruší? Jemná a slušná odpověď je: nikde…